Žádná překvapení při vyjednávání v krajích

Velké překvapení v krajích se nekonalo a ani se konat nemohlo. Voliči, nutno říci, že díky své malé volební účasti, rozdali karty tak jednoznačně, že politikové, ani kdyby chtěli, neměli příliš velký manévrovací prostor. Nejsilnější ODS mohla ve všech krajích s výjimkou dvou sestavit vedení kraje s KDU-ČSL, přičemž v jednom z těchto výjimek to mohla učinit pouze sama. Přesto vyjednávání nebylo jednoduché a bezproblémové.

Pro vítěze ODS je bezesporu úspěchem, neztratila nikde svou šanci mluvit rozhodujícím způsobem do vedení krajů. Více méně jasné jsou v tuto chvíli koalice ve všech krajích kromě Ústeckého, kde ovšem ODS disponuje absolutní většinou a pouze se dohaduje se svými členy a dosavadním koaličním partnerem ČSSD, zda v koalici pokračovat. Tento případ je samozřejmě možné zobecnit. Samozřejmě, že pro kraje, které zatím stále hledají své místo v českém ústavním systému, je lepší širší koalice. Právě proto, že zájmy mnoha krajských politiků, i v rámci vlastních stran, jsou podobné. Především, aby kompetence krajů sílily a tím také narůstaly finanční prostředky, které do nich jdou.

Z tohoto hlediska je pro kraje velmi nevýhodné, že jejich koalice mají politicky jinou barvu, než vládní koalice. Spojující je pouze KDU-ČSL, která je jak v krajských vládách, tak ve vládě centrální. V této politické straně mohou mít kraje zastání. Jinak je tomu s ČSSD, která je fatálně zklamaná ze svých krajských výsledků a tomu také na centrální úrovni odpovídá rétorika jejích politiků. Kraje nemají příliš v oblibě. Dokonce na ně svalují některé neúspěchy, které by jinak mohli občané připsat spíše centrální vládě, například v oblasti zdravotnictví nebo nezaměstnanosti.

Je proto možná dobře, když volební vítězové byli velkorysí a v některých krajích, jako například ve Zlínském nebo Libereckém, přizvali ČSSD ke krajskému vyjednávání. Avšak je otázka, zda-li to byla velkorysost, nebo obyčejný pragmatismus při vyjednávání s KDU-ČSL, která je v mocenském ohledu také stranou velmi zkušenou a umí i z mála udělat značný vliv. Například dosavadní zlínský hejtman Stavík na protest proti přizvání ČSSD ke krajské vládě odmítl aspirovat na funkci hejtmanova zástupce.

V každém případě by ČSSD zřejmě neměla být v krajích zcela izolována i přes svůj volební debakl. V zájmu krajů je opravdu koalice velmi široká, například v kraji středočeském stačilo ODS získat pouhý jediný hlas, aby utvořila vládu, ale přesto přizvala ke spolupráci nejen koaliční KDU-ČSL, ale také s nimi kandidující zastupitele za Unii svobody, a také Sdružení nezávislých kandidátů.

ODS má tedy v tuto chvíli jistých 12 ze třinácti hejtmanů a zastoupení bude mít ve všech. Předseda poslaneckého klubu ODS Vlastimil Tlustý to označil z triumfální úspěch s jedinou výjimkou, všech hejtmanů. V kraji Jihomoravském jako v jediném KDU-ČSL zvítězila a bylo to při vyjednávání respektováno. Druhá nejúspěšnější stranou i po vyjednávání zůstává KDU-ČSL, má jednoho hejtmana a zastoupení v devíti dalších krajích.

Také místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal je s výsledky poměrně spokojen a prohlásil je za uspokojivé. Nespokojen je pouze s vyjednáváním v krajích královehradeckém a karlovarském, tam KDU-ČSL nedokázala vyjednat místa v radách, byť v kraji karlovarském se považuje za součást koalice. ČSSD má proč zpytovat svědomí, přes velmi drahou kampaň ve všech krajích pouze příštipkaří, je pouze na vůli vítěze, zda-li ji k jednání pozve, snad s výjimkou kraje libereckého, kde místní ČSSD vytrhla ODS trn z paty, když souhlasila s menším zastoupením v radě a tak zabránila případnému spojení všech dalších stran proti ODS.

Zajít chuť na krajské zastoupení si musela ambiciozní KSČM, která už se chystala do krajských vlád. Nedokázala však přesvědčit své voliče, že kraje jsou k něčemu dobré a ti k volbám nepřišli v dostatečné míře. KSČM měla tak šanci pouze v libereckém kraji, avšak ta brzy splaskla. Kdyby ovšem ČSSD a KSČM udělaly v krajích lepší výsledek, jistě by diskuse o jejich případném spojení v krajských vládách byly velmi hlasité, tak se to jevilo před volbami. Koalicemi na krajské úrovni původně chtěla KSČM poprvé prorazit svou izolaci. Stejně tak, kdyby udělala lepší výsledek ČSSD, měla by ODS při vyjednávání s KDU-ČSL velmi ztíženou pozici, vždyť v některých krajích místní politikové obou stran uzavřeli dohodu o společném postupu.

Ale jak bylo řečeno, voliči rozdali karty v krajích tak jasně, že ani politikové s tím nemohli nic moc dělat. Škoda jen, že se tak nestalo při větší volební účasti. Mandát krajských politik a krajů vůbec by byl silnější.