Obavy ze zneužití dat jsou staré jako sčítání lidu samo. Zneužitelná data však sami šíříme

Strach, že mladé muže odvedou na vojnu, byl typickou reakcí venkovanů na sčítání lidu, která prováděla habsburská monarchie od poloviny 18. století. Mezi sčítacími komisaři byli tehdy kromě státních úředníků také vojáci. Z hlediska panovníka či vrchnosti však nešlo o zneužívání moci, nýbrž o snahu mít přehled a pořádek, kolik bojeschopných a později i práceschopných obyvatel má k dispozici.

Čtěte také

O historických kořenech sčítání lidu. Je součástí křesťanského příběhu i moderního státu

„V té době je typická snaha společnost zviditelnit, ztransparentnit, učinit každého člověka dohledatelným,“ uvedl historik Pavel Himl z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy.

Snaha o přehled a pořádek provázela i mnohem dřívější soupis lidu podle víry z roku 1651. Ten podle Pavla Himla nebyl nástrojem násilné rekatolizace po Bílé hoře, ale spíše projevem zvědavosti panovníka, kterého zajímalo, jakých úspěchů po desítkách let rekatolizace dosáhla. Tlaky na konverzi ke katolictví vycházely od místních duchovních.

Problematičtější bylo nakládání s údajem o národnosti během sčítání v roce 1921. To mělo potvrdit, že je v republice více Čechoslováků než Němců. Někteří z tehdejších vědců upozorňovali, že otázka na národnost a mateřský jazyk a nabízené spektrum odpovědí jsou příliš účelové.

Co sdílíme sami o sobě?

Otázky na národnost či náboženské vyznání ve spojení s dohledatelností údajů o konkrétním člověku, možná budí kontroverze dodnes. Přesto ale řada z nás o sobě sděluje dobrovolně mnohem citlivější a osobnější údaje: co nakupujeme, jaké cesty hledáme v navigaci či v jízdním řádu, co si prohlížíme, co nás zajímá. Tato data však nesbírá státní moc, ale firmy podnikající na internetu.

„Ukládá si data, která popisují váš profil chování uživatele, třeba aby vám příště zlepšil službu, kterou ta stránka nabízí, nebo aby vám nabídla nějakou targetovanou reklamu,“ vysvětluje informatik Michal Pěchouček z Fakulty elektrotechnické ČVUT.

Čtěte také

Na ochranu osobních dat jsme rezignovali, nejspíš vůbec nevíme, kdo s nimi nakládá, říká šéf datové firmy Altron

Z dat sice není patrné, kdo vlastně u počítače sedí, ale dá se z nich předvídat, co se v budoucnu „trefí do nálady“ daného uživatele. Podle Michala Pěchoučka pak hrozí, že bude nějaký předvídací mechanismus čili prediktor předvídat za uživatele, co ho má zajímat. V minulosti tak třeba v Americe rozesílal cílenou volební kampaň jednoho z prezidentských kandidátů vytipované skupině uživatelů.

Internetové služby na druhou stranu argumentují tím, že prediktory vycházejí z věcí, které člověk na internetu dělá dobrovolně, například že se snaží na sociálních sítích být viditelný a dohledatelný. Podle historiků se tím příliš neliší od měšťanů z 18. a 19. století, kteří si přáli mít své tituly a přesnou adresu uvedenou ve veřejném soupise.