Německá kancléřka Angela Merkelová po nepřesvědčivém vítězství v zemských volbách v Hesensku na začátku týdne oznámila, že už nebude usilovat o předsednictví své Křesťanskodemokratické unie (CDU) ani znovu kandidovat na kancléřku, až jí v roce 2021 mandát vyprší.
Nehodlá se ani snažit o funkci v Evropské komisi, jak se spekulovalo. U moci byla Merkelová třináct let – tak dlouho, že se jí v Německu říkalo „věčná kancléřka“, komentuje její pomalu končící politickou dráhu agentura AFP.
Německá kancléřka totiž tento týden oznámila plánovaný konec v čele své Křesťanskodemokratické unie (CDU). Ve funkci kancléřky chce ale „dovládnout“ až do voleb. Ty by měly být za další tři roky.
Jak poznamenává, mnozí liberálové na celém světě tuto „chytrou, pragmatickou a vyrovnanou“ kancléřku vychvalují jako protiváhu „výrazných a drzých mužů globální politiky, jako je Donald Trump nebo Vladimir Putin“. Na domácí půdě však politička s přezdívkou Mutti neboli „maminka“ a její opatrný a chladný styl politiky konsensu začínají unavovat i voliče, kteří mají obvykle odpor ke změnám.
Čtyřiašedesátiletá Merkelová, která vyrostla za dnes už bývalou železnou oponou a vystudovala tam fyziku, se dlouho těšila přízni německých voličů. Považovali ji za záruku stability a prosperity, zejména v době zmatků okolo celosvětové finanční krize a problémů eurozóny.
Hlavní změny její politiky odrážely přání proměňující se společnosti. Příkladem je odklon od jaderné energie po havárii atomové elektrárny v japonské Fukušimě v roce 2011. Podobné kroky zajistily Merkelové straně CDU pevné místo v politickém středu.
První sémě kancléřčina pádu však zasel její zřejmě nejodvážnější krok – otevřít německé hranice masovému přílivu uprchlíků v roce 2015. Příchod více než jednoho milionu žadatelů o azyl hluboce rozdělil německou společnost a přinesl vzestup krajní pravice, který politiku ve Spolkové republice obrátil naruby.
Je podružné, kdy se kancléřka Merkelová rozhodla odejít z vedení německé vládní CDU. Mohlo to být skutečně v létě.
Ultrapravicová Alternativa pro Německo (AfD) odlákala miliony voličů vládní koalici a zasedá dnes v Bundestagu i každém zemském sněmu. Vládní křesťanští demokraté, stejně jako jejich bavorští kolegové z Křesťanskosociální unie (CSU), naopak utrpěli řadu porážek a klesají na žebříčcích popularity.
Úspěch Alternativy pro Německo dohnal bavorskou CSU až k obhajování tvrdé politiky vůči přistěhovalcům. Strana tím odradila své umírněné voliče a ti se dnes přiklánějí k Zeleným.
Merkelová, která je dnes v pohledu agentury AFP nejzkušenější političkou v Evropské unii i zemích G7, začínala jako současnice George W. Bushe, Tonyho Blaira a Jacquese Chiraca. V roce 2005 se stala první a nejmladší ženou v kancléřském křesle. A časem si dokonce vybudovala pozici „nejmocnější ženy světa“.
Současná spolková kancléřka se narodila v roce 1954 v Hamburku jako Angela Kasnerová v rodině luteránského duchovního a učitelky. Když jí byly tři měsíce, přestěhovala se s rodiči do malého města na komunistickém východě – v době, kdy většina Němců směřovala opačným směrem.
Žena, která řídí Německo jako projektová manažerka – s myšlením vědkyně a občas nemilosrdná intrikánka. I tak líčí Angelu Merkelovou její nejnovější biografie, která právě vyšla v Česku. Už v neděli si Němci vyberou, jestli zemi počtvrté v řadě – uprchlické i finanční krizi navzdory – povede lídryně Křesťansko-demokratické unie (CDU), nebo její vyzyvatel, sociální demokrat Martin Schulz.
Angela byla výborná studentka; vynikala zejména v matematice a ruštině, která jí později umožnila udržovat dialog s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
Merkelová získala doktorát z kvantové chemie. Pracovala v laboratoři, když vstoupila do jedné prodemokratické skupiny, která se později sloučila s křesťanskými demokraty kancléře Helmuta Kohla. Ten si „svou holčičku“, jak jí říkal, nesmírně oblíbil a jmenoval ji ministryní pro otázky žen a mládeže a později i ministryní životního prostředí.
Na Kohla však v roce 1999 dopadl skandál kvůli financování politické kampaně. A Merkelová tehdy podpořila jeho odstoupení, přičemž sama následně převzala otěže CDU.
Díky svému pragmatickému a opatrnému politickému stylu zdokonalila v průběhu let umění zůstat u moci. Zdá se však, že jí nepropadla, a stejně tak ani ješitnosti. Žije v berlínském bytě s manželem, vědcem Joachimem Sauerem, nakupuje v místní samoobsluze, ráda se dívá na fotbal a v létě chodí po Alpách. Ponechala si jméno po prvním manželovi, s nímž žila pět let po roce 1977.
V době krize eurozóny Merkelová razila přísné reformy a úsporná opatření výměnou za mezinárodní půjčky zadluženým zemím. Stala se tak nepřítelem těch, kdo na úsporné kroky dopláceli. V bouřlivých dobách Donalda Trumpa, brexitu a četných globálních krizí se jí začalo říkat „vůdkyně svobodného světa“ – což ale sama okamžitě odmítla jako „absurdní“.
Když se začaly kupit problémy kvůli vlně přistěhovalců, politologové si kladli otázku, zda Merkelová pozná, kdy je čas předat žezlo. V říjnu se o době po své vládě zmínila sama; prohlásila, že pokusy odcházejících německých politiků doporučit svého nástupce „vždycky selhaly a nejspíš je to tak lepší“, cituje Angelu Merkelovou agentura AFP.
