Za pomoc partyzánům jí gestapo zavraždilo rodinu. I dnes se potýká se zkouškami, syn jí zemřel na covid

30. květen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Rodinná fotografie z roku 1935, Marie Henzlová sedí na židličce před svými rodiči

Paní Marie se neusmívá. Na žádné fotografii. Je to dáma nesmírně zkoušená. Na kraji Boskovic stojí domek, bývalá hájovna. Žije v něm jednadevadesátiletá Marie Henzlová, rozená Švecová, která se za 2. světové války zachovala neobyčejně statečně.

Gestapo se jí pomstilo. Zavraždilo takřka celou její početnou rodinu. Marii bylo tenkrát čtrnáct let.

Příběhy 20. století zpracovávají vzpomínky zaznamenané pro unikátní sbírku Paměť národa. Ta vzniká již dvacet let v péči neziskové organizace Post Bellum. Podpořte tuto jejich práci. Stačí třeba jen 200 korun měsíčně a stanete se členem Klubu přátel Paměti národa. Členstvím získáte pravidelný bulletin Paměti národa plný příběhů, budete zváni na výlety do míst, kde se příběhy odehrály, vernisáže výstav, do divadel, na projekce filmů, a mnoho dalšího, především pomůžete dobré věci. Přihlaste se zde. Děkujeme.

Rodina Švecova z Bukové u Boskovic pomáhala za 2. světové války partyzánům. Obětavě se o ně starali, ukrývali je, nosili jim jídlo, ošacení. Marie se stala jejich spojkou.

Marie Henzlová kolem roku 1950

Někteří partyzáni ovšem zásady konspirace příliš nedodržovali, poměrně běžně chodili do vesnice např. zahrát si fotbal. Marie si dodnes pamatuje jejich jména: „Viktor, Železňák, Leonid. Ten dokonce šel s klukama na fotbal,“ vzpomíná Marie Henzlová.

Rodinu pak udali dva konfidenti gestapa, kteří se infiltrovali do partyzánské skupiny. Jedná se o Jaroslava Mézla a Martina Valaštiaka. Podle knihy „Gottwaldovy milosti“ byli oba po válce odsouzeni k trestu smrti. Trest zmírnil na doživotí právě Klement Gottwald, přestože prokazatelně způsobili smrt minimálně jedenácti odbojářů z Bukové a nedaleké obce Lipové. Valaštiak byl propuštěn v roce 1960, a Mézl dokonce o čtyři roky dříve. Podle vyprávění se údajně o Jaroslava Mézla později „postarali“ bývalí partyzáni, počíhali si na něj a zastřelili ho.

Rodina Švecova věděla, že si pro ně jede gestapo, nic neudělala, aby neublížila celé vesnici

Informaci, že gestapo připravuje zátah na pomocníky partyzánů v Drahanské vrchovině v obci Buková, se dozvěděla Anežka, nejstarší sestra Marie. Žila v Prostějově, kde se vdala do továrnické rodiny Pravoslava Kováře.

Otec Marie Henzlové Tomáš Švec, zemřel v koncentračním táboře Flossenbürg

Jemu se přes své kontakty podařilo získat zprávy z gestapa a se svou ženou se vypravili do Bukové varovat svoji rodinu a partyzány. Švecovi měli obavy, že kdyby utekli, odnesla by to celá vesnice. Také se tak rozhodli kvůli mamince, která měla slabé srdce. Nic neudělali, čekali na gestapo. Prý zvažovali, že by se u lesa zastřelili.    

Dne 7. listopadu 1944 brzy ráno si pro početnou rodinu do Bukové přijelo gestapo: „Gestapák zaklepal pažbou na dveře. Přišly jsme do kuchyně a všeci chlapi už leželi na zemi. Ještě se tam připletl soused, který se přišel zeptat, jestli bratr pojede do mlýna, že by mu vzal obilí s sebou, tak to chodilo. No, tak si lehl s nima. Všechny nahnali do náklaďáku. A mě poslali z chalupy pryč, abych šla k nějakým příbuzným,“ pomalu a potichu vypráví Marie Henzlová, která žila u sestřenice, později se vrátila na statek a s kamarádkou z vesnice a strýcem se starali o hospodářství.

Maminka zmizela, táta umřel v táboře, bratr během pochodu smrti

Maminku gestapáci odvezli do brněnské věznice na Cejlu. Nikdo neví, jak zemřela. Prostě zmizela. Až po roce 1990 byla prohlášená za mrtvou. Tatínek zemřel na zápal plic a vysílením v kamenolomu v koncentračním táboře Flossenbürg.

Marie Henzlová se svojí maminkou, která zahynula zřejmě během věznění

Bratra Tomáše utloukli bachaři během pochodu smrti, zemřel v horečkách a na svá zranění u bavorského města Plattling v dřevěné boudě, kde vězni přespávali. Za záhadných okolností zemřela i její starší sestra Anežka, které se podařilo před gestapem s manželem utéci. Údajně se zastřelila v partyzánském úkrytu při neopatrné manipulaci s pistolí. Jejího manžela nalezli zastřeleného v lese ve vatovaném spacím pytli. Jeden z partyzánů tvrdil, že jim chtěl utéci a prozradit je. Varovali ho: „Zastřelíme tě, jestli od nás odejdeš.“ A on prý: „Nikoho střílet nemusíte, zastřelím se sám!“ A spáchal sebevraždu. O tom lze pochybovat. Nezdá se pravděpodobné, že tento vysokoškolák, továrnický syn, dost rozumný a zodpovědný chlap, čerstvě ženatý, že by spáchal za takových okolností sebevraždu? Jak to bylo, se asi nedozvíme. Z celé rodiny přežili jen čtrnáctiletá Marie. A z koncentráku se v létě 1945 vrátil bratr Josef.

Synové Tomáš a Josef tragicky zemřeli, jeden zahynul při autonehodě, druhý na covid

Marie Henzlová, rozená Švecová, se potýká celý život s těžkými zkouškami. Má vážné psychosomatické zdravotní problémy, které ji nakonec přivedly v 44 letech do invalidního důchodu. V nedávné době ji zemřeli manžel, syn Pavel při autonehodě a za pandemie i další její syn Josef na covid-19.

Mariino přání a životní poselství zní: „Buďte k sobě ohleduplní a mějte se rádi.“

Marie Henzlová v roce 2021
autoři: Ladislav Oujeský , Mikuláš Kroupa
Spustit audio