Z vodíku si jednou budeme doma vyrábět teplo i elektrickou energii, doufá vědec Doucek

„Teď je opravdu ten správný čas, aby se vodíkové technologie podpořily a abychom se už konečně z těch prvotních, pilotních projektů dostali do reality,“ míní Aleš Doucek, vedoucí oddělení vodíkových technologií a inovací v energetice v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži.

Čtěte také

Budoucnost patří vodíku? Českem projíždí první vodíkový vlak, cestující by mohl vozit už za pár let

Doucek zdůrazňuje fakt, že vodík není zdroj energie, ale pouze médium, které nám umožní energii nějakým způsobem skladovat, dopravit na místo a pak ji ve správný čas využít. „My nejsme schopni vodík někde těžit tak, jako dnes těžíme fosilní paliva. Vždy ho musíme vyrobit a v tomto se třeba podobá elektřině v rámci bateriové elektromobility.“

Hlavní výhodou je podle něj právě jeho skladovatelnost. Vyrobit ho můžeme například elektrolýzou vody, tedy pomocí elektřiny.

Některé oblasti dokonce nejsou dekarbonizovatelné právě bez použití vodíku.
Aleš Doucek

„A pokud ta elektřina bude bezemisní, tedy bude vyrobena z obnovitelných zdrojů, tak i ten vodík má velice nízkou nebo žádnou emisní stopu a můžeme ho potom využít v celé řadě oblastí. Pomůže nám tak omezit závislost na fosilních zdrojích, ať už je to ropa nebo zemní plyn, což je dnes zcela klíčové.“

Pomoci může také při dekarbonizaci průmyslu, včetně toho nejtěžšího. Například při výrobě oceli může nahrazovat koks potřebný pro zpracování železné rudy na surové dřevo. „Některé oblasti dokonce nejsou dekarbonizovatelné právě bez použití vodíku,“ dodává k tomu Doucek.

Vodík do vašich domovů

V Ústavu jaderného výzkumu Řež pracují nyní mimo jiné i na projektu na ukládání přebytků energie z fotovoltaických panelů do vodíku. Principiálně si tak každý, kdo má na střeše solární panely, může vyrábět svůj vodík. Ve skutečnosti je ale takový proces vhodný pro větší projekty, kde bude výroba chemického prvku v elektolyzérech s velmi vysokou instalovanou kapacitou.

„V případě vodíku nedává úplně smysl realizovat akumulační nebo výrobní kapacity u každé malé fotovoltaické elektrárny, protože potom stálé provozní náklady na plnění legislativních předpisů, na provoz vycházejí poměrně draho,“ vysvětluje.

Neznamená to ale prý, že se technologie nebude postupně vyvíjet a zlevňovat a že bychom ji tedy nemohli jednou spatřovat i v nějakých menších průmyslových areálech a u soukromých uživatelů v rodinných domech.

Čtěte také

Vodík řeší nedostatky elektromobility. Zatím je ale příliš drahý

Je podle něj dokonce možné, že by se část plynárenské infrastruktury kompletně přebudovávala na čistý vodík. „A tam už by ta výzva zase byla větší. Pokud bychom místo zemního plynu v nějaké části té infrastruktury měli stoprocentní čistý vodík, tak by to znamenalo relativně výrazné investice do přebudování.“

„Ale hypoteticky se může stát, že za 20 let už nebudeme mít plynový kotel na zemní plyn, ale nahradíme ho plynovým kotlem na vodík nebo nějakým palivovým článkem. Tak si konkrétní domácnost bude třeba vyrábět nejenom teplo, ale i elektrickou energii sama pro sebe formou kogenerace,“ uvažuje.

Jaké by mohlo být využití vodíku v dopravě? A jak se tento chemický prvek vyrábí? Poslechněte si celé Interview Plus Jana Bumby.