Vodík řeší nedostatky elektromobility. Zatím je ale příliš drahý

26. březen 2022

O vodíku se už řadu let mluví jako o palivu budoucnosti. Tento nejlehčí a nejjednodušší plyn má totiž řadu výhodných vlastností. V poměru k váze obsahuje obrovské množství energie, lze ho využít k vytváření energetických rezerv, užitek najde i v dopravě nebo průmyslu. Kromě úspory emisí nabízí i alternativu k zemnímu plynu, a tedy snížení energetické závislosti Evropy na dodávkách z Ruska.

Do Česka ale tato budoucnost pořád ne a ne dorazit. Jediný větší elektrolyzér na výrobu čistého neboli zeleného vodíku je v Česku v areálu Spolchemie. A neexistuje zatím ani jedna veřejná vodíková čerpací stanice, a tudíž na českých silnicích zatím vozy na vodík zcela válcují elektromobily. Auta s vodíkovým pohonem navíc automobilky v Česku ani oficiálně nenabízejí.

Čtěte také

Západní Evropa je z hlediska vodíkové mobility o něco dál, v Německu bylo loni v provozu stovka stanic, celkem je jich v EU 200. 

Nejvíce populární je tento typ pohonu populární v Asii, zejména v Jižní Koreji a Japonsku. I tam ale počty prodaných „vodíkomobilů“ tvoří jen zlomek trhu. Přitom provoz těchto vozů, pokud využívají zelený vodík, je velmi čistý. Jediným odpadním produktem je totiž čistá voda.

Zatím dvakrát dražší než nafta

Vedle chybějící infrastruktury hraje v neprospěch zeleného vodíku i jeho zatím vysoká cena.

„V současnosti zelený vodík stojí kolem 8 euro (za kilogram, pozn. red.). Abychom se dostali na provozní paritu a mohli nahradit naftu v nákladních autech a provozní náklady by vyšly stejně, potřebovali bychom se dostat někde mezi 4 a 5 eury za kilogram vodíku. Nicméně, kdybychom chtěli nahradit zemní plyn vodíkem, tak bychom se museli dostat na cenu 1 až 1,5 eura,“ říká Petr Mervart, zmocněnec ministra průmyslu a obchodu pro vodíkové technologie.

Louže vody z palivového článku vodíkového motoru

Důvodem vysoké ceny zeleného vodíku je, že se vyrábí elektrolýzou, což je chemický proces, kdy působením elektrickou proudu dochází k rozkladu vody.

Elektrolyzéry jsou velmi drahé a potřebují značné množství proudu z obnovitelných zdrojů. Na druhou stranu, v časech přebytků energie se počítá s výrobou vodíku „do zásoby“ na dobu, kdy budou fotovoltaické a větrné elektrárny podávat nižší výkony. Aby ale výroba tohoto plynu byla ekonomicky co nejefektivnější, je nutné jej vyrábět neustále, nejen když svítí slunce nebo fouká vítr.

Chybí i transportní kapacity

Vodík je výhodný i v rámci transportu energie. Lze jej přepravovat v tankerech, cisternách i v potrubí. Po dodatečných úpravách je možné tento plyn přepravovat dokonce i v dnes existujících plynovodech a jednou z variant snížení spotřeby zemního plynu je právě jeho ředění vodíkem.

Pod kapotou vodíkového auta

Vzhledem k tomu, že evropské kapacity zřejmě nezvládnou pokrýt veškerou poptávku, řada zemí počítá s importem tohoto plynu například ze severní Afriky nebo jihoevropských států. Česko počítalo s dovozem z Ukrajiny, ale zda se podaří tyto plány naplnit, je kvůli ruské invazi momentálně nejasné.

Válka na Ukrajině nutí Evropu hledat urychleně alternativy k ruskému plynu. Ačkoliv vodík je dlouhodobě považován za jednu z cest dosažení uhlíkové neutrality, ve srovnání s fotovoltaikou, větrnou energií či elektromobilitou byl doposud spíše na druhé kolejí. Ruská invaze může být pro Evropu impulzem, aby se o vodík zajímala více.

Poslechněte si pořad Natura Ondřeje Nováka v audiozáznamu.

Spustit audio

Související