Z našeho světa vymizely rituály, cítíme se vykořenění, všímá si ekopsycholožka Doležalová Křepelková
Rituály hrají v našem životě důležitou roli. A to přesto, že ne všem v dnešní době rozumíme. „Tradice mají kořeny v minulosti. Naši předkové s nimi nějak pracovali. A my dnes děláme nějaké úkony, aniž bychom často tušili, proč je děláme. A přitom to má hluboký symbolický význam,“ říká Šárka Doležalová Křepelková, ekopsycholožka, která se věnuje právě přechodovým rituálům.
Čtěte také
„Slovo rituál vyvolává nejistotu a představu čehosi neuchopitelného, možná trochu tajemného, ale svým způsobem vlastně rituály prostupují náš každodenní život,“ popisuje a jako příklad moderního rituálu zmiňuje odpolední kávu:
„Je to vlastně takový malý rituál, kdy se zastavíme, na chvíli spočineme, přestaneme přemýšlet, vypneme všechny povinnost a jen tak jsme.“
Něco končí, něco jiného začíná
Zvláštní místo v našem životě podle ní zaujímají rituály přechodové, kterými rámujeme jednotlivé etapy svého života.
„Smyslem přechodových rituálů je projít tou změnou vědomě. Ona se děje tak jako tak, ale v momentě, kdy jsme si změny vědomí, můžeme zabránit nějakým negativním emocím, nepochopení, pnutím, tlakům nebo stresu,“ vysvětluje ekopsycholožka.
Jedním z prvních přechodových rituálů je podle mí samotný porod. Stále se drží například křtiny nebo vítání dítěte do rodiny.
„Rituálem je dnes třeba doba, kdy jde dítě poprvé do školy. Kdy už to není to bezbranné miminko, o které je potřeba se starat. Už tam dochází k tomu, že přijímá svůj malinký díl zodpovědnosti. Mění se ta jeho role ve společnosti,“ říká Doležalová Křepelková.
Čtěte také
Velkým rituálem – zejména u přírodních národů – je pak dospívání, které se u nás dříve překrývalo často se svatbou. „Svatba nám jako rituál zůstala. Je to veselí uprostřed života,“ dodává s tím, že ale vznikla mezera – rituál dospívání v západní společnosti prakticky vymizel.
„Tyto věci nám v dnešní době chybí. A když je nemáme, cítíme se svým způsobem vykořenění. Ale v momentě, kdy se znovu vrátíme k tomu, že příroda má svůj přirozený cyklus, nějakým způsobem do sebe věci zapadají, dokážeme vlastně určit to naše místo ve světě a snáze se v něm orientujeme,“ vysvětluje Doležalová Křepelková.
Přerod v ženu
I z tohoto důvodu začala připravovat v rámci svých kurzů přechodové rituály pro mladé dívky. A chystat je tak na opuštění rodinného hnízda. „Mají velkou touhu v tomto období poznávat samy sebe, poznávat možnosti, které jim svět nabízí. A potkávat se s dalšími ženami, zjišťovat, co je možné, a inspirovat se,“ popisuje dojmy absolventek svého kurzu.
Nedílnou součástí celého rituálu není jen sama dívka, ale také oba její rodiče. „Ti ji vlastně pustí a podporují ji v té změně. Pak jí vytváří bezpečné hnízdo, ve kterém může spočinout, když to potřebuje. Ale to hnízdo je otevřené,“ vysvětluje Doležalová Křepelková.
Změnou si v rámci rituálu projde i matka. „Dochází i ke zvědomění toho, že ta mateřská role mění svou kvalitu – že už to není o tom, že to musí být maminka na plný úvazek, ale že najednou je tady prostor i pro to, aby byla více ženou než mámou. To většinou na straně maminek bývá zajímavý bod si to vlastně dovolit,“ dodává ekopsycholožka a lektorka kurzů pro ženy a dívky Šárka Doležalová Křepelková.
Poslechněte si celý rozhovor Tatiany Čabákové s Šárkou Doležalovou Křepelkovou. A dozvíte se také, jakou roli v přechodovém rituálu dospívání hrají otcové nebo jak dívky reagují na to, když se tohoto rituálu rodiče odmítnou zúčastnit.
Související
-
K čemu potřebujeme rituály? I ty „obyčejné“ zvyšují práh bolesti, snižují stres, posilují naše pouta
Rituály používá lidstvo od nepaměti a jedny z prvních záznamů rituálního chování pocházejí z doby před 70 tisíci lety.
-
Rituál se slibem dělají lidé i bez svatby, asi chtějí svobodu, je to moderní, hodnotí psycholožka
„Také prožívám tuto naději, že lidé budou stále více objevovat hodnotu svatebního obřadu, že si mohou říci před svědky svoje ano,“ říká arciopat Siostrzonek.
-
Věšení na háky je rituál, tvrdí propagátorka tělesných modifikací. Bolí to?
Máša König Dudziaková je ilustrátorka, spisovatelka a propagátorka tělesných modifikací. „Zkoumám motivace lidí, které je vedou k těmto tělesným úpravám,“ vysvětluje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
