Nejtěžší na filmování je udržení vnitřní samoty, popisuje herečka Eliška Křenková

Pracovat s desítkami lidí ve filmovém štábu už je podle Křenkové ale „jiné kafe“.

Eliška Křenková, Vasil Fridrich, Saša Rašilov a Jana Stryková při nahrávání rozhlasové hry Válka Roseových|foto:Vláďa Slezák, Český rozhlas

„Ve velké skupině lidí, v tom šrumci, kdy ve stejném okamžiku dělají svou práci vedle herců další desítky lidí, je udržet si svou bublinu, resp. vnitřní samotu hodně těžké. To proto, abych se mohla soustředit na svou roli, na výkon. Hrozně moc věcí vás v tu chvíli rozptyluje – spousta lidí na vás sahá, mluví, a do toho se herec musí soustředit na své řemeslo,“ popisuje s tím, že i to se ale dá naučit. 

„Asi je to o nějakých hranicích, které musí člověk najít a jasně je okolí sdělit. Třeba: ,Prosím, teď na mne nemluvte, potřebuji se soustředit.‘ To když mám před důležitou a těžkou scénou. Jsou to většinou zkušení maskéři, kostyméři a další kolegové, všichni jsou empatičtí, takže dobře vědí a chápou. Je pak mnoho scén, kdy se až tak soustředit nemusím, takže je to celé odlehčenější,“ vysvětluje herečka Křenková.

Eliška Křenková ve snímku Úsvit|foto:Bontonfilm

Humor přes tíhu příběhů

Audiokniha Dům se natáčela s malým štábem. „Byl tam určitě i nějaký tlak, myslím, že nás tlačil čas, ale zároveň jsme neztráceli humor. Bylo to takové letní uvolnění. Každopádně natáčení Domu mně moc bavilo, a to i přes tíhu samotného příběhu.“

Čtěte také

Herečka Eliška Křenková: Nechci, aby mi život protekl mezi prsty. Sebevražda partnera změnila můj pohled na svět

Co se dá v divadle nebo ve filmu zamaskovat, ale před mikrofonem neprojde? „Je mnoho herců ,profispíkrů‘, kteří jsou zvyklí na mikrofon a mluvu mají vycizelovanou. Já jsem spíš ,šumlista‘, audiokniha je pro mne novinkou, takže se musím opravdu soustředit,“ odpovídá.

Když se Elišce Křenkové v divadle stalo, že něco nevyslovila, jak měla, nebo jí vypadal text, naučila se to přejít.

„Dřív mne to rozhodilo a zasekla jsem se. Postupně jsem si osvojila, že musím dál a v té hmotě textu to ani nikdo nepozná. Možná ano, ale pak to převalím množstvím dalších informací, takže se to rychle ztratí,“ uzavírá.

Jak vzpomíná na audiodramatizaci známé Války Roseových ve studiích Českého rozhlasu? Proč se vydala na cestu do Himálají, nebo proč by se ráda vrátila k tanci? Poslechněte si celé Hovory Naděždy Hávové, dozvíte se odpovědi.