Z každého textu v televizi jsem musela dát pryč deset deka socialismu, říká Marta Skarlandtová

23. listopad 2018

Marta Skarlandtová patřila před rokem 1989 mezi nejpopulárnější televizní hlasatelky. Moderování dnes ale považuje za uzavřenou kapitolu svého života. „Nemám ve zvyku se někam vracet, nefunguje to ani ve vztazích, ani v práci,“ říká bývalá tvář Českoslovenké, později i České televize, dnes překladatelka.

Přesto vzpomíná na svou hlasatelskou éru ráda jako na dobu bohatých zkušeností a vztahů s lidmi.

„Dneska se o tom těžko vykládá, protože je to tak černobílé. Kdo pracoval ve sdělovacích prostředcích za bolševika, ten je jasný a patří ke staré gardě. Samozřejmě, že na mě tlačili. Třikrát jsem odmítla vstoupit do strany. A byly to každodenní souboje kupříkladu o texty. Z redakcí jsme běžně dostávali texty ke každému pořadu. A dramaturgům bylo úplně jedno, co tam napíšou. Občas to byly neskutečné ideologické, troufám si říct, hovadiny. Každý den jsem musela bojovat o to, že řeknu obsah po svém, dám pryč deset deka socialismu a budu se snažit mluvit normálně,“ dodává.

Televizní hlasatelka, moderátorka, tlumočnice, scenáristka a překladatelka z angličtiny Marta Skarlandtová pracovala od roku 1965 až do roku 1994 v České televizi (dříve Československé televizi). Po roce 1994 moderovala i scenáristicky zajišťovala v České televizi pořad Nedělní ráno, jehož vysílání bylo definitivně zrušeno v roce 2000. Krátce se angažovala i politicky. Ve volbách v červnu 1990 zasedla zastupujíc český národ do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění (volební obvod Jihočeský kraj) za Občanské fórum. Na plénu vystoupila jen jednou a už v červenci 1990 na mandát rezignovala.

Politická epizoda

Pragmatismus a využívání systému dnes funguje podobně jako za komunismu, říká Theodora Remundová

Theodora Remundová, herečka a režisérka dokumentů; dcera Ivy Janžurové

Dokumentaristka a herečka Theodora Remundová uvede v letošním roce při příležitosti stého výročí založení Českoslovenké republiky svůj nejnovější filmový počin. Dokument Moje století paměťmi 25 stoletých lidí mapuje dějiny 20. věku a naší republiky. V dokumentu se objevují i ti, kteří dodnes schvalují komunistické popravy. „Takový přístup je přeci běžný i dneska. To není jen otázka tehdejší doby,“ říká režisérka.

V roce 1990 byla Marta Skarlandtová na šest neděl také poslankyní, kandidovala za Občanské fórum z nevolitelného místa jen proto, aby svou popularitou podpořila kandidáty před sebou. Díky preferenčním hlasům však postoupila k vlastnímu překvapení na první místo. Ze svého krátkého působení v politice si odnesla důležitou zkušenost.

„Přišlo mi strašně nefér do parlamentu nakonec nejít. Zjistila jsem, jak je to náročné a zodpovědné. A s jakýmkoli rozhodnutím, o kterém jsem byla přesvědčená, že je správné, mi přišla halda dopisů, tehdy ještě nebyly e-maily, ve kterých mě lidé osočovali, že jsem jim ublížila. Vždycky, když někomu něco dáte, někdo jiný musí zaplatit, tak to je. Neexistuje žádný kouzelný měšec, který by nám to sypal. To jsem snášela těžko.“

Mám sen, ale své sny zásadně neprozrazuji. Když to prozradíte, už to není sen.
Marta Skarlandtová

Cimbál v Poslanecké sněmovně

Bývalá hlasatelka pokračuje s poselstvím, které je pro mnohé voliče snad těžko pochopitelné:

„Našla jsem tam lidi, které politika baví. A k tomu musím říct ještě jednu věc. Strašně nemám ráda, když všechny naše poslance a senátory sypeme do jednoho pytle. Samozřejmě jsou tam lidé, kteří se tam jen vezou. Chodí tam jen hrát na cimbál, jak jsem nedávno viděla jednoho poslance z hnutí ANO. Asi byl z jižní Moravy, a tak si šel zahrát do poslaneckého klubu. Ale jsou také poslanci, kteří svou funkci myslí vážně a pracují dobře. Domnívám se, že právě to by voliči měli sledovat,“ uzavírá téma.

Poslechněte si celý rozhovor Barbory Tachecí s jejím hostem. Marta Skarlandtová ještě zavzpomíná, jaké to bylo narodit se do právě pučícího socialismu a následných padesátých let.

autoři: Barbora Tachecí , kte

Související