Pragmatismus a využívání systému dnes funguje podobně jako za komunismu, říká Theodora Remundová

15. listopad 2018

Dokumentaristka a herečka Theodora Remundová uvede v letošním roce při příležitosti stého výročí založení Českoslovenké republiky svůj nejnovější filmový počin. Dokument Moje století paměťmi 25 stoletých lidí mapuje dějiny 20. věku a naší republiky. V dokumentu se objevují i ti, kteří dodnes schvalují komunistické popravy. „Takový přístup je přeci běžný i dneska. To není jen otázka tehdejší doby,“ říká režisérka.

To, že dává mediální prostor a hlas i lidem, kteří souhlasí s politickými vraždami, dál vysvětluje: „Dnes už to není tak vyhrocené. Ale pragmatismus a využívání systému jen podle toho, jak se mi to zdá a hodí, trvá dodnes,“ říká.

Nemohu to samozřejmě srovnávat s 50. lety, ale principiálně je to stejné. Kdyby nejeden ze současníků žil tehdy, bude mít stejné myšlení, jaké měli i oni. Nechci to přehánět, ale přizpůsobování se režimu je běžné i dnes,“ pokračuje v úvaze.

Herečka a dokumentární režisérka Theodora Remundová je dcerou herečky Ivy Janžurové a divadelního režiséra Stanislava Remundy. Vystudovala gymnázium, poté absolvovala katedru dokumentární režie na pražské FAMU. Natočila na dvě desítky dokumentárních filmů, televizní diváci si ji pamatují zejména díky roli ve filmu Alice Nellis Výlet, ve kterém hrála se svou matkou a starší sestrou Sabinou, rovněž herečkou. Jejím manželem je violoncellista Tomáš Hostička, společně mají tři syny.

Energie paměti

Velkou váhu dává Remundová energii, kterou podle ní divák může pocítit z aktérů jejího dokumentu. 

Chci v našem ztraumatizovaném prostoru šířit optimismus a sebevědomí toho, že mezi námi žijí i lidé, kteří jsou krásní.
Theodora Remundová

Nebylo to ve slovech. Ne všichni respondenti, ale mnozí z nich energii opravdu dávali. Jejich přístup k životu je něco, co bych nenazvala vyšším poznáním, v takových definicích jsem opatrná. Ale tento přístup je smyslem celého filmu, smysl toho, proč jsem to dělala a co myslím, že se tam podařilo zachytit,“ pokouší se přenést emotivní náboj snímku.

Něžný vztah

O své matce, herečce Ivě Janžurové, mluví s respektem a láskou. „S mámou máme něžný vztah. A to je pro mě nejpodstatnější moment. Pak jsou tam další vrstvy, jako třeba, že nás naučila vařit. Vždycky si nechala volné prázdniny, trávili jsme je na chalupě a žili tam selským způsobem. Pěstovala se zelenina, šily jsme na stroji šaty podle Burdy, dokonce jsme vyšívaly i kroje. Máma navíc i paličkovala. A vařily jsme,“ vzpomíná Remundová na dětství s jednou z nejobsazovanějších českých filmových, televizních, ale především divadelních hereček.

Myslím, že díky maminčině popularitě trpím přehnanou odpovědností. A trápí mě, že si svým povoláním nemohu vydělat pořádné peníze. I proto, že to dělám tak přehnaně odpovědně. Stále přemýšlím, jestli bych neměla raději dělat pokladní v supermarketu, protože bych nemusela pořád přemýšlet, jestli to či ono v mém filmu bude, nebo nebude fungovat.“

Poslechněte si celý pořad. V Osobnosti Plus Barbory Tachecí se ještě dozvíte, jak si váží Theodora Remundová mužů ve Švédsku, jak vycházejí ti zdejší v porovnání s nimi, nebo jaké to bylo, když vyrůstala mezi dvěma slavnými rodiči.

autoři: Barbora Tachecí , kte

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.