Z historie architektury - Solidarita

Obytný komplex Solidarita z ptačí perspektivy, pohled z hotelu Fortuna City (dříve Solidarita) Bečvářova ulice
Obytný komplex Solidarita z ptačí perspektivy, pohled z hotelu Fortuna City (dříve Solidarita) Bečvářova ulice
Jeden z prvních pražských poválečných obytných komplexů, sídliště Solidarita, byl vybudován v letech 1947–1951. Najdete ho v pražských Strašnicích. Plány na jeho vybudování vznikly krátce po II. sv. válce.

Projektanty sídliště byli František Jech, Karel Storch a Hanuš Majer, kteří pod taktovkou autora vítězného projektu Františka Jecha měli spolupracovat na sídlištním komplexu. Na poli architektury nebyli nováčky, všichni měli zkušenosti s předválečnými stavbami a navazovali na vize o jednoduchém úsporném bydlení. Oproti funkcionalistickým sídlištím ze třicátých let, kdy vzniklo například sídliště na Břevnově nebo v Brně, se Solidarita měla odlišovat vyšším standardem bydlení. Na jednu osobu zde připadlo 9 m². Tyto parametry stanovila bytová komise, která řešila nejen velikost vznikajících bytů, ale i jejich vybavenost v dokumentu Funkční a směrné plány bytů s podtitulem Základy pro stanovení bytového standardu, odpovídající sociální a kulturní úrovni obyvatel v Československu po druhé světové válce.

Projekt sídliště byl inspirován skandinávským modelem, ten je patrný při použití typických prvků jako sedlových střech s klasickou keramickou krytinou, panelů ze dřeva a především zasazením celku do nezbytné zeleně. Při stavbě byly využity velkoformátové stavební prvky z betonu, například sloupy a stropnice vyráběné většinou přímo na staveništi. Lokalita byla vytipovaná mezi dalšími místy a zvítězila před Kobylisy nebo Prosekem. Stejně jako další místa oplývala Solidarita vybudovanou infrastrukturou, která umožňovala rychlou výstavbu. Pozemek původně patřil rodině Bečvářových a byl jí vyvlastněn.

Historička architektury Eva Novotná hovoří o typických prvcích sídliště Solidarita

Komplex nechalo postavit Stavební družstvo Solidarita a sdružilo v něm své síly šest bytových družstev, šest průmyslových závodů a národních podniků. Projekt byl financován z půjčky a vkladů od družstevníků. Družstevníci mohli, pro snížení vloženého finančního vkladu, odpracovat tři sta hodin. Podle jména družstva vznikl i název sídliště.

Sídliště Solidarita tvoří obdélníkovou zástavbu ohraničenou ulicemi V Olšinách, Bečvářova, Černokostelecká, Úvalská a rozkládá se na ploše téměř čtyřiceti hektarů. Zhruba uprostřed obytného komplexu mezi ulicemi Solidarity a Turnovského se nachází pás zeleně. Jedná se o řádkovou výstavbu, typickou pro dvouletkovou zástavbu, se zhruba šesti sty rodinnými dvoupodlažními domky a šesti sty třípokojovými i dvoupokojovými byty v nájemních čtyřpodlažních domech.

Procházku sídlištěm Solidarita pořádaná o.s. Kruh v rámci Dní architektury

Nepodsklepené řadové domy seřazené do bloků s různými délkami uspořádali autoři projektů podle písmen abecedy. Na dobu svého vzniku poskytovaly vysoký standard bydlení, i přesto je projektanti zamýšleli jako provizorní.

Řadové domky se lišily podle toho, kdo v nich měl bydlet, zájem o domy plynul z řad úředníků, ale i například dělníků. Z tohoto důvodu vznikly dva typy domů, které se navzájem lišily situováním koupelny a schodiště. Umístění koupelny uvnitř domu umožnilo její odvětrávání. K vybavení interiéru patřilo také na svou dobu neobvyklé centrální vytápění či vestavěné šatní skříně. V rámci funkčního uspořádání bytů se prosazovaly menší kuchyně oddělené od obývacích pokojů a koupelny oddělené od toalety. Družstevníci z jednoho bloku domů se měli kolektivně starat o společné předzahrádky. Domy se prioritně udělovaly rodinám s pěti a více dětmi.

Řadový dům v ulici Dětská

Čtyřpatrové domy z pohledového neomítnutého betonu, byly na svou dobu ojedinělé. Pozorného návštěvníka sídliště zaujme také vlnitý strop. Uvnitř domů se nachází byty dispozic 3+1 nebo 2+1, větší mají kolem 100 m².

Čtyřpatrové bytové domy nedaleko Bečvářovy ulice

Asi deset let po dokončení sídliště začala jeho rozsáhlá socialistická výstavba. Oproti poválečným rokům šetřila daný prostor. Sídliště tehdy doplnil hotel Solidarita (dnes Fortuna City) od Ladislava Machoně a jeho manželky Augusty Machoňové-Müllerové.

Komplex vynikal také občanskou vybaveností, bylo zde dobře zásobené obchodní centrum, nakupovat sem jezdili i obyvatelé přilehlých sídlišť, dále zdravotnické zařízení, kulturní dům s restaurací, divadlo (nynější Strašnické divadlo), pošta, halové garáže a v severozápadním rohu komplexu se nacházelo tržiště. Byla zde také umístěna teplárna a centrální samoobslužná prádelna. Roku 1962 vznikla v sídlišti Solidarita tělovýchovná jednota TJ Solidarita Praha s fotbalovým, turistickým oddílem a moderní gymnastikou. Roku 1967 byl založen úspěšný nohejbalový oddíl, který se stal několikrát mistrem republiky. Postupně se v duchu nastupujícího kolektivismu služby rozšiřovaly. Pro rodiny s dětmi zde byla postavena mateřská a obecná škola J. Fučíka pavilónového typu, inspirovaná opět Skandinávií.

Plánek bytu na sídlišti Solidarita

Myšlenka projektantů o osvobozené domácnosti, ve které měly ženy společně s muži vytvářet nové hodnoty a setřást okovy kuchyňské plotny, uhlí, popele, prádelny atd., avizovaná ve Zpravodaji dobrého bydlení, byla naplněna. Vytvoření obytného komplexu tak přispělo k šetření státních peněz tím, že umožnilo ženám nový odlišný způsob života.

O sídlišti Solidarita jsme hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 19.10.2012 v 9:00.