Vzpoura proti válce otřásla před více než sto lety Rumburkem. Jedním z popravených vůdců byl i František Noha
„Nejklidnější je Noha. Jako gladiátor, když vstupuje do arény, klidně se rozhlíží kolem. Vždy stejně vyrovnaný,“ zapsal si svědek události, která v květnu 1918 otřásla severočeským Rumburkem. Po vojenské vzpouře došlo na popravy organizátorů rebelie a mezi těmi, kteří byli u kůlu na hřišti za rumburským hřbitovem popraveni, byl i František Noha.
Nedostatek potravin a vyčerpanost z války byly na počátku roku 1918 důvodem, proč v některých rakouských vojenských posádkách docházelo k pokusům o vzpoury. Podobně tomu bylo i v Rumburku, svoji roli tam ale sehrála ještě jedna skutečnost: myšlenky na vzpouru se zrodily u vojáků, kteří byli po určitou dobu v ruském zajetí a na příkladu bolševiků viděli, že válku je možné ukončit.
Když vysílení vojáci omdlévali na cvičišti
Ze zajetí se vraceli s nadějemi na vyplacení zadržovaného žoldu a měsíční dovolenou. Jenže nic z toho se nekonalo – a co víc, nedlouho po návratu do Rumburku se vojáci dozvěděli, že se opět vrátí na frontu. K tomu všemu přidejme ještě všudypřítomný hlad a nekonečný dril na cvičišti.
František Noha nedlouho před vzpourou napsal domů: „Chléb nám znovu škrtli, takže veka, která byla na dva dni, potom na čtyři, je teď již na devět dní. Je to k zoufání, co se zde s námi děje. Máme ráno kávu hořkou – totiž to káva není, nýbrž černá jakási voda, a na oběd trochu čisté polévky a kyselé zelí míchané s řípou a k tomu ani kousek bramboru a kdo nemá chléb, tak to musí sníst jen tak, jak to dostane. A vojna jak řemen: execírky takové, že lidi padají jak mouchy. Už to není možné vydržet.“ Nebyl jediný, kdo to tak vnímal.
Tisíc mužů proti válce
V úterý 21. května 1918 okolo šesté ráno se na dvoře rumburské chlapecké školy, která tehdy sloužila jako vojenská ubikace, shromáždilo s puškami na 70 příslušníků 7. čety. Příkazy nadřízených k odevzdání zbraní a odchodu neuposlechli. Ze zástupu nakonec vystoupil František Noha s krátkým oznámením: „Nepůjdeme odtud, dokud nedostaneme svůj žold!“
Už toto jeho jednání mohlo být podle tehdejších předpisů kvalifikováno jako vzpoura – byl to ale jen začátek. Během několika hodin se ke vzbouřencům, kteří se rozhodli postupovat z Rumburku na Nový Bor a Českou Lípu, přidalo na tisíc dalších vojáků. František Noha patřil k hlavním organizátorům jejich vystoupení.
Charismatický mladík požíval mezi ostatními značné autority, uměl je přesvědčit o správnosti celé věci a navíc i uklidnit ujištěním, že má spojení na vojáky v dalších posádkách, kteří se ke vzpouře přidají.
Z České Lípy se měli vydat do Prahy a s civilním obyvatelstvem pak dosáhnout jakéhosi povstání, které by vedlo k ukončení války. Romantický sen vzal za své ještě večer, kdy byli vzbouřenci přemoženi vojáky z České Lípy nedaleko Nového Boru.
Ve třiadvaceti na popravu
Při hledání vzbouřenců byl František Noha zatčen ve čtvrtek 23. května 1918 na okraji Rumburku. Následoval rychlý soud a poprava deseti vojáků, označených za vůdce vzpory – mezi nimi i Františka Nohy, který šel podle svědectví na smrt zcela klidný. Do 24. narozenin mu scházelo půl roku.
„Živelná vzpoura, která měla být jen přihlášením se o žold, jídlo a dovolenou, se stala impulsem k větší akci, která mezi ostatními vzpourami značně vybočuje,“ říká Ester Sadivová z rumburského muzea, která se nad osudem Františka Nohy a jeho skutečným podílem na vedení rumburské vzpoury zamýšlí v pořadu z cyklu Portréty.
Související
-
Lev Davidovič Trockij: manažera bolševického puče zavraždil...
Brilantní řečník, skvělý organizátor, jedna z klíčových osobností bolševického převratu v Petrohradě na podzim 1917 – to byl Lev Davidovič Trockij. Platí-li, že Len...
-
Je Haškův Švejk pravdivý popis vojáků Velké války? Dobové reálie jsou věrohodné, uvažuje historik
Už více než sto let je na světě svérázná literární postava Josefa Švejka. Spisovatel Jaroslav Hašek se tak nesmazatelně zapsal do naší literární historie.
-
Vyhlášení 1. světové války provázelo mnoho náhod a jedna chyba řidiče, připomíná historik
Velká válka. Tak byla označována ta první, světová. Přinesla utrpení a vojenské praktiky, které byly do té doby nevídané.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
