Vyvolá Dánsko revizi Ženevské úmluvy o uprchlících?
Dánsko je první zemí na světě, která ratifikovala Ženevskou úmluvu o právním postavení uprchlíků (1952). Teď ale síla tohoto základního mezinárodního dokumentu v oblasti práv všech uprchlíků prochází v severské zemi těžkou zkouškou. Země výrazně zpřísňuje svoji azylovou politiku.
Dánský premiér Lars Løkke Rasmussen poukázal na dva body, které by se měly změnit v Ženevské úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951: označit Turecko za bezpečnou třetí zemi a omezit práva žadatelů o azyl v oblasti slučování rodin.
V polovině ledna se k nápadu přidali další dánští opoziční politici, kteří navrhli dokonce platnost Úmluvy v Dánsku na dva roky suspendovat, vyhlásit de facto azylový stop stav a v daném období se věnovat pouze integraci těch uprchlíků, kteří již v Dánsku jsou. Vláda takový postup odmítá.
Andreas Kamm: Ústava upravuje vztah mezi státem a občany a zajišťuje občanům právní jistotu. Když vlastní zemi opustíte, právní jistotu ztrácíte. Leda že mezinárodní společenství přijme společné právní základy. To jsou ony konvence, které upravují vztah mezi lidmi na útěku, a zeměmi, které je přijímají. Když se na ně podíváme, nalezneme soubor hodnot velice podobný evropským ústavám: respekt před lidským životem, respekt k rodině jako základní stavební jednotce společnosti, právo dítěte být se svým otcem i matkou. Proto je důležité, aby se nepodrýval mezinárodní právní řád, který podchycuje ty, kteří jsou mimo svoji zemi.
Jak konstruktivní a jak proveditelná je však změna základního mezinárodního dokumentu v oblasti práv všech uprchlíků na světě? Andreas Kamm, generální tajemník Dansk Flygtningehjælp (Dánská pomoc uprchlíkům DFH), soukromé humanitární organizace založené v roce 1956, srovnává Úmluvu s ústavou víceméně jakékoli evropské země.
Na základě své 35leté práce s uprchlíky po celém světě se Andreas Kamm domnívá, že o revizi Ženevských úmluv má smysl mluvit jen v tom smyslu, jak posílit jejich platnost a lépe vymáhat jejich dodržování s cílem větší ochrany lidí. Ne kvůli tomu, aby se země vyvázala ze svých mezinárodních závazků, nebo aby politik dostal v příštích volbách více hlasů, což podle něj aktuálně sledujeme v Dánsku.
„Protože máme polarizovanou politickou debatu a politickou stranu, která nechce v zemi další migranty. Ostatní strany tedy musí být také vůči migrantům kritické, aby neztratily půdu pod nohama. Je to škoda, protože se ztrácí pozornost vůči tomu skutečnému problému: tj., že jsou na světě oblasti, kde je mnoho uprchlíků, a oblasti, kde jsou zdroje, jak jim pomoct. Místo toho se soustřeďujeme na taktické manévrování v jednotlivých evropských zemích, což ničí jak evropské společenství, tak jeho akceschopnost.“
Schultz-Nielsenová: Když to srovnáme s podobnými studiemi z jiných zemí, tak v případě Dánska a Švédska je jasné, že uprchlíci a migranti z nezápadních zemí vytvářejí ve veřejných financích deficit. V ostatních zemích, třeba v Irsku nebo Německu, vychází ze studií počítaných podobnými, ale ne totožnými metodami, jako je ta naše, vyrovnanější výsledná bilance. Může to být tím, že dánský sociální systém mnohem víc přerozděluje. Sociální síť je silnější; je tu mnohem více příspěvků pro ty, kteří se neuchytili na pracovním trhu.
Je ale skutečností, že uprchlíci a migranti z chudých zemí představují pro dánský sociální stát nemalou finanční zátěž. Dokládá to studie fondu Rockwool, kterou vloni představila Marie Louise Schultz-Nielsenová a její tým.
Řešením je podle Schultz-Nielsenové hledat způsoby, jak dostat hlavně první generaci migrantů z chudých zemí a uprchlíků na pracovní trh.
Dánská vláda zavedla od ledna hraniční kontroly a aktuálně v parlamentu diskutuje novely zákonů, které by výrazně zpřísnily podmínky pro žadatele o azyl i pro žadatele o trvalý pobyt v Dánsku. Patří sem mimo jiné roční správní lhůta čekání na pohovor o azylu a tříletá lhůta čekání na možnost sloučit do Dánska svoji rodinu. Dansk Flygtningehjælp a další organizace a orgány toto kritizují jako opatření porušující Ženevskou úmluvu a Evropskou úmluvu o lidských právech.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.