Vystrašené žížaly víc prospívají půdě

Pořádně vystrašená žížala zvýší úrodnost půdy mnohem víc než ta, která se nemá čeho bát. Vyplývá to ze studie, v níž vědci testovali ekologickou úlohu tibetských žížal.

Žížaly provzdušňují půdu a podílejí se na tvorbě humusu. Půda, v níž žije hodně žížal, je proto úrodnější a uživí více rostlin než ta, v níž se nevyskytují. Zdálo by se tak logické, že predátoři, kteří se živí žížalami, budou skrze potravní kaskádu nepřímo omezovat růst rostlin. Tým čínských a britských vědců tuto teorii testoval na žížalách Aporrectodea nocturna a Pheretima aspergillum, které žijí na horských loukách Tibetské plošiny. Jejich hlavními predátory jsou draví brouci střevlíčci druhu Agonum impressum.

Série experimentů prokázala, že pokud brouci chybí, zlepšují žížaly vlastnosti půdy, ale množství rostlinné biomasy se nijak významně nezvýší. Pokud ale střevlíčci byli přítomni a žížaly ohrožovali, bylo zlepšení půdy výraznější a rostliny na ní lépe rostly, takže vyprodukovaly více biomasy. Tento nečekaný objev vědci vysvětlují tím, že „vystrašené“ žížaly migrují do hlubších vrstev půdy, aby tak unikly broukům. Hlubší vrstvy půdy se tak obohacují vodou i živinami. Pro rostliny je to zřejmě přínosnější než když žížaly „pracují“ jen v povrchových vrstvách.

Zdroj: Journal of Animal Ecology

Spustit audio
autor: Tvůrčí skupina popularizace vědy