Vysíláme z krytů. Prvních padesát dní pro nás bylo nejtěžších, naše vysílací věž zažila vlastní raketový útok, říká ukrajinský novinář

„Hodně dlouhý den“ – tak říkají Ukrajinci dnu, kdy začal z ruské strany útok na Kyjev. „Okamžitě jsme v rozhlase změnili způsob práce. Na prvním programu jsme zahájili upravené vysílání. Bylo hodně těžké ten proces zvládnout,“ popisuje dále Chorkin způsob práce, který po začátku raketového útoku nastal.

Čtěte také

Z nelogičnosti Putinovy propagandy mlátíme hlavou do zdi, ale Rusové jsou smíření, soudí historička Shore

„Připravovali jsme se na ten den několik měsíců dopředu. Měli jsme připravená zvláštní studia v našich protiraketových krytech. Přichystali jsme speciální vysílání. Během prvních dní se moderátoři střídali ve službách po celé noci i dny. Bylo pro mě hodně obtížné se zorientovat, v prvních hodinách jsme neměli žádné informace od prezidenta nebo vlády. Bylo úplné ticho,“ říká.

Natáčení a vysílání z krytů bylo podle Chorkina zpočátku skutečně náročné, protože jim chyběl internet a další potřebné věci, a to i přes několikaměsíční přípravu. Časem se ale kryty vylepšily a vysílání začalo být o něco jednodušší.

„V prvních padesáti dnech jsem moderoval v televizi i rozhlase hlavní vysílací maraton. Byli jsme ve zvláštním objektu mimo Kyjev. Existuje fotografie raketového útoku na naši rozhlasovou a televizní věž v Kyjevě – zrovna ten den jsem tam byl, blízko věže, protože právě tam je televizní studio. Později jsme se přesunuli do západní části Ukrajiny, do Lvova. Tam jsme opět viděli rakety a drony blízko naší budovy… prvních padesát dní pro nás bylo opravdu nejtěžších,“ popisuje.

Rozhlas je vždy tam, kde není jiné médium

Čtěte také

Vitalij Kličko: Média jsou někdy důležitější než zbraně. A Putin to dobře ví

V rámci vysílání má Ukrajina, respektive ukrajinští novináři, několik alternativních způsobů vysílání. Mohou vysílat přes FM signál, přes satelit či pozemní kabel. Jde ale o další válečnou událost, kde se ukázalo, že je rozhlas skutečně nepostradatelným médiem.

„V Mariupolu bylo v prvních měsících ruské okupace ukrajinské rádio jediné dostupné ukrajinské médium. Mariupol byl bez televize, mobilní sítě a internetu. Pouze ukrajinský rozhlas mohl využít vysílač z jiného regionu, čímž jsme Mariupol pokryli. V posledních dnech evakuace z města mohli lidé poslouchat právě jen tento rozhlas, který využívaly i speciální služby a armáda,“ uvádí.

Podle slov Chorkina existuje u novinářů na Ukrajině takové pravidlo v rámci nezávislého ověřování informací, a to je, že čekají. Čekají několik hodin i dní, aby informace mohli skutečně ověřit. Ke kontrole využívají oficiální vládní kanály nebo své reportéry na frontě.

Čtěte také

Petr Pavel: Válka se nevede jen ve fyzickém světě, velká část probíhá i v myslích

„Přímo na frontě máme deset nebo patnáct reportérů. Před válkou to nebyli váleční zpravodajové, takže je to pro ně úplně nová realita. Je to hodně nebezpečné, udělali jsme pro ně speciální školení, jak na frontě pracovat. Ale například dva naši zpravodajové byli uneseni v Mariupolu a 75 mých podřízených je teď v armádě,“ říká a pokračuje s tím, že ochrana novinářů na frontě má svá další pravidla.

„Na frontu se nedostanete bez zvláštního tréninku a hlavně bez doprovodu tiskových důstojníků, tedy členů armády. Bez nich tam reportéři nemohou pracovat. Jsou to totiž právě oni, kteří dokážou vytipovat klidnější oblasti, kde je menší riziko leteckých nebo dělostřeleckých útoků,“ dodává.

Poslechněte si celý rozhovor v Osobnosti Plus. Hostem je ukrajinský novinář Dmytro Chorkin, který se účastnil mezinárodní konference Média a Ukrajina.