Vstupenka do lepší části Evropy

Některé země ve zkoušce krizí neobstály a budou se z jejích následků vzpamatovávat ještě dlouhou dobu. Česko se s ní ovšem potýká úspěšně a mělo by veškeré potíže zvládnout. Tak ekonomickou a rovněž společenskou situaci hodnotí přinejmenším samotní Češi, jak ukázal pravidelný výzkum Eurobarometru.

Češi jsou tradiční skeptici a Eurobarometr to nevyvrací. Jenže v těžkém období krize je skeptiků v Evropě o dost víc. Dokladem může být odpověď na otázku, jestli už máme to nejhorší z krize za sebou. Myslí si to 40 procent Čechů a to je nad průměrem Evropy. Většími optimisty jsou podle očekávání severské národy, především Švédi, Dánové, Nizozemci a v menší míře také Finové.

Pesimismu naopak propadají dříve optimistické jihoevropské národy, tedy Španělé, Portugalci, Italové a dokonce i Řekové. Na jedné lodi je s nimi ještě Irsko.

V tomto směru se zdá, že se Evropa dělí na dvě části. Na jedné straně jsou země, které stojí spíše na svých průmyslových a finančních dovednostech, dokážou exportovat a samy řídit svůj ekonomický systém. Proti nim stojí tradičně země, které svou prosperitu založily převážně na službách případně zemědělství a obvykle nedokážou držet s bohatším severem krok. Jsou na tom o to hůře, že po přijetí eura nemohou devalvovat svou měnu a stávají se závislými na pomoci bohatých zemí severu.

Klíčovou roli má v této hře Německo. S nejsilnější ekonomiku v Evropě totiž rozdává ostatním karty. Dokáže úspěšně exportovat své výrobky po celém světě včetně jižní Evropy. Kdo sleduje německou strategii, ten je úspěšný, ostatní musí žádat o německou pomoc.

Paradoxem přitom je fakt, že sami Němci velkými optimisty nejsou. Pouze třetina z nich předpokládá, že nejhorší z krize už máme za sebou. V tom se od nich neliší Francouzi, kteří by rádi tvořili s Německem vůdčí tandem Evropy.

Krize tedy může být osudovou zkouškou, během níž se země bývalého východního bloku zařadí na jednu či druhou stranu. Názory občanů dělí bývalé komunistické země na dvě části dostatečně jasně Relativními optimisty jsou vedle Čechů Slováci a Poláci, vůbec nejvíc se pokračování krize v Evropě bojí Rumuni, Lotyši a Litevci, skepse se drží i v Bulharsku, Maďarsku a překvapivě také ve Slovinsku. Z kandidátských zemí jsou pesimisty i Chorvati.

Kdyby byl člověk hrdým vlastencem, tak by z toho všeho mohl vyvodit, že v sousedství Německa vzniká další prosperující region. Vedle severozápadu kam patří Skandinávci a Nizozemci vzniká podobně silné společenství ve střední Evropě, kam se řadí západní státy bývalé habsburské monarchie, tedy Rakousko, Česko, Slovensko a Polsko. Ze srovnání se severozápadem Evropy vyplývá úvaha, že příliš nevadí, pokud si země udržují odstup od Evropské integrace. Společnou evropskou měnu odmítají Dánové i Švédové. Úspěšné německé hospodářské politiky se dokážou držet možná právě proto, že si uchovávají co největší míru ekonomické nezávislosti.

Krizová bilance zprostředkovaná Eurobarometrem tedy zní pro Čechy velmi lichotivě. Téměř z toho vyplývá, že jsme se narodili ve správné části zeměkoule, předurčené k trvalé prosperitě od té doby, co jsme se zbavili komunismu. Nasvědčuje tomu i hodnocení kvality demokracie v jednotlivých zemích. I když Češi rozhodně nejsou spokojeni se současným stavem politické scény, přesto polovina populace úroveň tuzemské demokracie oceňuje. Spolu s Poláky, Slováky a Estonci se tím už dostávají na úroveň jihoevropských zemí s delší demokratickou tradicí, kde ovšem spokojenost s politikou v poslední době výrazně poklesla.

Všechno může být ještě jinak. Aby se Češi dostali na lepší stranu hranice, která dělí Evropskou unii, musí se splnit dva předpoklady. Především se musí z krize bez potíží dostat Německo. Vláda Angely Merkelové k tomu má stále ještě dobré nástroje. A také musí obstát domácí hospodářská politika. Krizová zkouška je totiž v Česku nebo Polsku mnohem náročnější, než například v Dánsku a Švédsku. Bývalé komunistické země musejí spoléhat na zahraniční investory a ti zatím nejsou k dispozici. Také zdejší banky jsou v cizích rukou a dosud omezují úvěry firmám. Ekonomice dosud pomáhal stát, ten ale musí své aktivity výrazně omezit, protože země, které nejsou v eurozóně, mají horší přístup na trhy se státními dluhopisy a v každém případě platí vyšší úroky. Pro mnohé podniky i pro celé veřejné finance tak platí, že hlavním úkolem je přežít a dočkat se ekonomického oživení na kontinentu bez velkých škod.

Při této zkoušce bude nezbytné využít všech rezerv, což se také děje, jak svědčí vysoké deficity a například snaha Poláků financovat státní dluh prodejem veřejného majetku. Bude záležet i na vládě, jak efektivně bude umět využít prostředků, které jsou k dispozici.

Ministr financí Eduard Janota už popsal současnou situaci, jako rozhodování mezi maďarskou cestou k úpadku a finskou cestou k prosperitě. Jeho výklad podporují v obecnější rovině výsledky Eurobarometru. Výhled na ekonomiku ukazuje, že se mezi dvěma alternativami asi rozhodne ještě v tomto roce.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .