Všechny české obchody mají nižší zisk než jediný agropotravinářský komplex, srovnává Prouza

„U řady potravin jsou ceny dokonce níže, než byly před válkou na Ukrajině. Tam, kde existuje konkurence, se daří ceny stlačovat. Kde ale máte jednoho nebo dva dominantní dodavatele, tam to nefunguje,“ říká Prouza v pořadu Interview Plus s tím, že zlevňování brzdí zejména zpracovatelé, kterých je mnohem méně než primárních producentů.

Čtěte také

Neočekávaná inflace by měla začít klesat během léta. Změny cen v obchodech nejsou výrazné, říká ekonom

Problém naopak podle Prouzy není na straně obchodních řetězců, přestože šest největších ovládá 76 procent trhu.

„Antimonopolní úřad to sledoval a nenašel v tom problém. Třeba v řadě skandinávských zemí máte jen dva nebo tři dominantní řetězce. Takže Česko patří v rámci obchodu s potravinami k těm nejvíce konkurenčním státům,“ podotýká.

Téměř cokoli je také v dnešní době možné dovézt, náklady jsou ale u jednotlivých druhů zboží velmi rozdílné. Zejména levné a těžké komodity jako cukr nebo mouka se podle Prouzy nevyplatí dovážet – domácí producenti mají tyto náklady dobře spočítané a vidí, jaké navýšení ceny si mohou dovolit.

Konkurenční boj

Prouza nerozporuje, že si řetězce u některých potravin drží třeba 20 až 30procentní marži, a u těch vysoce zpracovaných dokonce i stoprocentní. Argumentuje ale tím, že jinou část zboží naopak prodávají se zápornou marží.

„To jsou ty slevové akce, kdy obchody prodávají pod nákupní cenou. Logicky to dorovnávají někde jinde,“ vysvětluje.

Čtěte také

Petr Holub: Levné potraviny. Smí se to vůbec říkat?

„Obchodník vždycky cílí na průměrnou v celkovém sortimentu, který dokáže prodat. Někteří mají spíše průměrné ceny na všechno, jiní mají velké slevové akce a jiné zboží zase výrazně dražší. Každý má svou obchodní strategii, často jde o výsledek velmi silného konkurenčního tlaku,“ doplňuje.

Marže obchodníků podle Prouzy zůstávají v průměru mnohem nižší než marže velkých potravinářských podniků. „Zisk všech českých obchodů je nižší než zisk jednoho velkého agropotravinářského komplexu. Hrát si s procenty bez dalšího srovnání je zavádějící.“

Stále vyšší je také podíl privátních značek obchodních řetězců, které ještě před deseti lety představovaly spíše levnou alternativu, dnes ale často mají stejnou kvalitu jako značkové výrobky, ale nadále nižší cenu.

„Je to hodně generační záležitost. Lidé nad 50 let si pořád ještě chtějí za tu značku připlatit. Mladší generace už se spíš dívá na složení výrobků a často sahá třeba po alternativních potravinách rostlinného původu. Tam jsou privátní značky hodně silné. Ochota připlácet si za značku v Česku i v celé Evropě klesá,“ konstatuje.

Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.