Vnitřní hlas
Po vítězství Indického národního kongresu se považovalo za samozřejmé, že příští premiérkou Indie bude Sonia Gándhíová, a zřejmě s tím počítala i ona. Včera jí ovšem vnitřní hlas řekl, že by tuto funkci měla pokorně odmítnout. O vnitřních hlasech politiků se mnoho neví. Buďto si je nechávají pro sebe, anebo žádné nemají.
Nedá se asi čekat, že by se nyní politici, inspirováni příkladem předsedkyně vítězné indické strany, pokoušeli něco v sobě zaslechnout, a už vůbec nehrozí vlna rezignací. Politik usiluje o co největší vliv, ať už z důvodů úctyhodných, anebo nízkých, a vnitřní hlas, který by radil něco jiného, mu musí připadat jako od ďábla. Však také někteří indičtí politikové okamžitě vysvětlují rozhodnutí vdovy po zavražděném indickém premiérovi strachem dětí, které nechtějí přijít také o matku. Sonie Gándhíové ovšem, jak alespoň včera řekla, vnitřní hlas poradil nepřijmout premiérství v zájmu národa, což je důvodem, aby místo psychologa analyzoval její rozhodnutí politolog.
Indičtí voliči hlasovali pro opozici, přestože se předchozí vláda mohla chlubit dobrými ekonomickými výsledky. Většině Indů byl ovšem růst ekonomiky k ničemu, nepomohl jim z bídy. V dnešním světě není v moci politiků skloubit hospodářský růst s odstraněním chudoby a ujmout se vlády znamená řešit dilema, zda zklamat investory, anebo voliče. Gándhíová za sebe navrhuje premiérem někdejšího architekta ekonomických reforem v naději, že najde rovnováhu mezi požadavky levice a politikou, jež udrží ekonomický rozvoj země. Vnitřní hlas jí neporadil špatně. Chudé Indy zklame vláda, nikoli politička, která to s nimi myslela dobře. Volební vítězství ji nepřipraví o popularitu. A navíc nebude zavražděna, což je příjemný bonus.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.