Vlado Príkazský, nejlepší bagrista v rozhlase. Poslechněte si úryvky z jeho legendárních pořadů
Vlado Príkazský byl celou duší rozhlasák. Pracoval v rádiu jako redaktor, dramaturg a režisér s nucenou jednadvacetiletou přestávkou více než čtyřicet let. Do rozhlasu přišel koncem 50. let a připravoval vysílání Pionýrské jitřenky. Společně s dalším legendárním rozhlasákem Pavlem Tumlířem začali psát dramatizované hry pro děti.
Do povědomí Čechoslováků se v šedesátých letech zapsal také jako moderátor první televizní vědomostní soutěže Desetkrát odpověz. Stal se osobností spojovanou s vysíláním Československého rozhlasu v dramatických týdnech srpna 1968.
S hrstkou dalších statečných ve dne i v noci pomáhal zajišťovat vysílání před očima sovětských okupantů, kteří již vnikli do budovy. Byl v rozhlase do poslední možné chvíle.
Od sedmdesátých let se stejně jako pět stovek rozhlasových pracovníků také Vlado Príkazský stává obětí normalizace. Jeho autorská díla uložená v archivu jsou na pokyn normalizátorů důsledně smazána. Rozhlas musel opustit a začal pracovat jako bagrista ve Státním rybářství.
Ale i tady si nachází intelektuální možnost seberealizace. Společně s podobně postiženými vydávají jako samizdaty Ekonomickou Revui a Lidové noviny, pro Václava Havla Vlado vytváří svodky z vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy. Stává se signatářem Charty 77. Píše dále rozhlasové a televizní hry, ale na jména takzvaných „pokrývačů“, lidí, kteří byli oficiálními autory těchto děl. Jedním z nich byl režisér Jiří Horčička.
Při pravidelných domovních prohlídkách bytů i maringotek party bagristů přichází Vlado Príkazský o řadu rozpracovaných textů. „Naučili jsme se je pak skrývat v neprodyšných schránkách poblíž maringotek nebo u známých, kteří nebyli v hledáčku StB,“ vyprávěl později. Ale o minulosti za normalizace nemluvil rád. „Je pro mne těžké se k tomu vracet,“ vysvětloval.
V roce 1989 jej Václav Havel žádá, aby se stal jedním z členů první porevoluční vlády. Na několik měsíců se proto stal ministrem bez portfeje a dostal na starost oblast tisku. Hlavním jeho úkolem bylo zrušit cenzorský Úřad pro tisk a informace. To udělal velmi rád. Ale brzy z vlády odchází opět k novinařině a k rozhlasu. „Jsem nejlepším bagristou v rozhlase,“ říkal s úsměvem.
V devadesátých letech jej jako autora zajímají především osobnosti, které byly dlouho umlčovány. Vytváří programovou řadu Osudy a natáčí s bývalými politickými vězni.
V porevoluční době vytvořil více než pět tisíc pořadů, u kterých je podepsán jako dramaturg a režisér. Mezi mnohými to bylo například Setkávání na stanici Vltava, Láska za lásku s grafikem a malířem Jiřím Anderlem a Stopy, fakta, tajemství se Stanislavem Motlem. Ve svých autorských pořadech se stal se mužem, který nebyl pro partnery u mikrofonu jen redaktorem, ale blízkým člověkem, který uměl naslouchat a pokládat empatické otázky – jak říkal: „Kladu tiché otázky z ticha.“
Z rozhlasového studia naposledy odešel několik hodin před koncem svého života. Zemřel 12. května 2021.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
