Všeho s mírou, varoval Antonín Novotný na podzim 1955. Myslel tím brigády, Seiferta i podnikání

K problémům, které Novotný zmiňuje, patřil například fenomén brigád na pomoc zemědělskému venkovu. Několik let byli na příkaz KSČ na tyto brigády vysíláni pracovníci z průmyslových závodů ve městech.

Čtěte také

Hory, doly, železnice. Jak svazáci budovali komunismus

Ukázalo se ale, že dělníci pak nezvládají stanovené plány v domovských závodech a průmyslová výroba pokulhává.

Novotný proto nařídil brigády výrazně omezit a tlačit na vesnické obyvatelstvo, aby samo víc ve družstvech pomáhalo. Už poněkolikáté tak z Novotného projevů zaznívá jasné poselství: kdo se narodil na venkově, měl by být „připoután“ k zemědělské výrobě bez ohledu na to, zda je to jeho představa, nebo ne.

Kritika drobných živností

Novotný v projevu před stranickými funkcionáři kritizoval i pořadatele kulturní akce v Olomouci, kteří v létě 1955 pozvali na pódium spisovatele (a pozdějšího nositele Nobelovy ceny za literaturu) Jaroslava Seiferta.

Seifert upadl u komunistů v nemilost daleko dřív, od roku 1950 bylo zastaveno vydávání jeho básní s výjimkou nízkonákladových bibliofilských publikací.

Čtěte také

Léto 1955. Rozhlas vysílal pravdu o nemocném prezidentovi, tu o dopadech kolektivizace zamlčoval

Směl vydávat jen básně pro děti, za které v roce 1954 dostal státní cenu, měl ale zakázáno vystupovat na veřejnosti. Po básnické sbírce Maminka jej pozvali na besedu do Olomouce, kde Seifert ostře kritizoval komunistický režim a označil ho za „krutovládu omezující tvůrčí svobody“. Do Prahy tato informace dorazila o více než měsíc později a vyvolala poprask.

Černobílý obraz 50. let narušuje i další pasáž z Novotného projevu, ve které kritizuje soukromé podnikání. Soukromé podnikání přitom nebylo v 50. letech nikdy povoleno.

Novotný v projevu konkrétně kritizuje obnovu drobných živností a jednoho stavebního podniku. Reality byla složitější: „Likvidace soukromého maloobchodu a služeb na počátku 50. let se projevila v obrovském propadu množství a kvality služeb. Nastoupilo melouchaření,“ popisuje Zdeněk Doskočil realitu zestátněných služeb, které nebyly schopny reagovat na skutečné potřeby lidí.

Čtěte také

„Je to humbuk!“ Československý rozhlas v roce 1955 vysílal o zlevňování i o pomoci zemědělcům

Výsledkem byla kritika, která se často přenesla do komunální satiry. Komunisty ovládaný režim nechtěl přiznat, že zestátnění drobných řemeslníků bylo chybné. Některé z městských nebo obvodních národních výborů reagovaly pragmaticky a v místech, kde například chyběli ševci, krejčí, holiči nebo jiné služby, povolili (pod hlavičkou provozoven národního výboru) obnovu bývalé živnosti, nikoli ale jako soukromé.

Novotného příklad obnovy stavebního podniku, ve kterém bývalý stavitel zaměstnal dvacítku řemeslníků a získal pro ně dokonce státní zakázky, je nejspíš zcela ojedinělý a pravděpodobně šlo o formu družstevního podnikání.

Komunistické vedení ale zaskočila skutečnost, že ve všech uvedených případech se práce aktivně ujali bývalí soukromí podnikatelé, kteří měli být definitivně zlikvidovanou společenskou třídou.

Více uslyšíte v pořadu Archiv Plus. Audio je nahoře.