Vladimír Mišík se musí s texty ztotožnit, na hudbě mu tolik nezáleží, prozrazuje hudebník Ostrouchov

Na albu jsou zhudebněné i básně Františka Hrubína, mimo jiné skladba Dech. „Ty verše jsem našel v knížce, kterou jsem za tím účelem dokonale prolistoval. Poslal jsem mu fotku té stránky, jestli by se mu tato báseň líbila. A když mi ji nadšeně odsouhlasil, zhudebnil jsem ji a během čtvrt hodinky jsem mu poslal zpátky nahrávku,“ vzpomíná hudebník.

Čtěte také

Když jdu kolem rozhlasu, je to, jako když jde žokej kolem koně, přiznává hudebník Jan Spálený

Vysvětluje, že práce na desce sestává ze dvou odlišných částí. „Za prvé mi chodí texty od Vládi Mišíka, případně jeho hotové písničky. Ty beru tak, jak chodí, protože to jsou jeho osobní výpovědi. Pokud je to jen text, zhudebním to a pošlu mu zpátky nahrávku,“ popisuje.

„Druhá část jsou básně, které vybírám z nejrůznějších knih, sbírek, a to tak, aby mě pasovali k Vláďovi, jako k interpretovi. Potom to s chlapci ve studiu natočíme tak, jak nám to v danou chvíli připadá nejlepší. A pak přijde Vladimír, který to nezpívá se svojí energií a se svým ponořením do textu,“ dodává hudebník.

Vladimír Mišík|foto: Zuzana Bönisch, 2Media.cz

Mišík podle něj patří ke zpěvákům, kteří si dávají na textech hodně záležet. „V tom smyslu, že se s nimi musí ztotožnit, aby je dokázali důvěryhodně zazpívat,“ vysvětluje.

A pokračuje: „A teď to možná trošku zvulgarizuji, ale na hudbě jim až tolik nezáleží. Respektive ta hudba musí ten text nést. Také zastávám názor, že na písni je text důležitější než hudba. Když člověk udělá píseň se skvělou hudbou, ale banálním textem, tak je to zabité. Zatímco skvělý text s banální hudbou, podívejme se například na Boba Dylana, dokáže být stejně geniální.“

Obdivuhodné rozhodnutí

Letos na jaře oznámil Vladimír Mišík konec koncertování. Myslím si, že se mu tím opravdu ulevilo, říká Ostrouchouv a vysvětluje:

Čtěte také

Můžeme si pustit zahraniční hudbu – kvalitní, jako je whisky. A někdo má rád tuzemák? žasne umělec Viktor Karlík

„Protože se bál toho, že kdyby třeba v důsledku nějaké ztráty zdravotní formy, z hlediska soustřední, by si na pódiu nepřipadal dobře, že by třeba diváky zklamal. To je jeho obava, která ho k tomuto rozhodnutí přivedla. Ne vlastní pohodlí, ale to, že by neodevzdal to, co se od něj očekává.“

Podle Ostrouchova je to obdivuhodné rozhodnutí. „Ukončit to ve fázi, kdy je člověk objektivně schopen ze sebe dávat to nejlepší. Což ukazuje v písničkách, nahrávkách ze studia. Ale koneckonců hodinové nepřetržité vystoupení na pódiu je něco jiného,“ konstatuje.

Petr Ostrouchov, hudebník. V letech 1993 až 2006 působil ve skupině Sto zvířat|foto:Bohumila Reková

Svůj vztah s Vladimírem Mišíkem označuje za kamarádský. „Myslím, že jsme kamarádi. Po dvou letech spolupráce, troufám si říct, se stal jedním z mých nejbližších lidí. Povídáme si o spoustě věcí, nevídáme se denně ale strávili jsme spolu spoustu času na těch dvou deskách. Mám ho velice rád,“ přiznává muzikant, producent a také právník Petr Ostrouchov.

Byla v něčem odlišná práce na produkci alba Miroslava Kemela Vlčí stopy? Spolupracuje příležitostně s kapelou Sto zvířat, ve které začínal? Co ho baví na právu? Poslechněte si celé Hovory. Ptá se Vladimír Kroc.