Vláda rozhodne o zákoníku práce

Řeč je o zákoníku práce, jehož návrh sepsal spolu s odbory ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Minulý týden zákoník předložil na vládě, jeho podoba však vzbudila takové spory, že se diskuse o týden odložila. Ve středu můžeme čekat druhé kolo. Návrh zákoníku můžeme směle nazvat jedním z největších skandálů české legislativy z posledních let.

Důvody jsou zřetelné už při pohledu na dosavadní proceduru. S navrženým textem nesouhlasili zaměstnavatelé, především Svaz průmyslu a Hospodářská komora. Poslali řadu připomínek, ministr je však ignoroval a dodělal zákon spolu s odbory.

Neobvyklá je vůbec představa, že v Evropě vzniká pracovní zákoník, jehož autoři neberou ohled na názor zaměstnavatelů a prosazují ho proti jejich výslovnému odporu. I kdyby návrh byl rozumný, mohou ho zaměstnavatelé bojkotovat.

Procedura může být zajímavá i nadále. Zákoník se nelíbí lidovcům, ani Unii svobody. Pokud ho přesto vláda hlasy sociálnědemokratických ministrů propustí do sněmovny, může tam získat podporu komunistů. Pokud zákon začne sněmovna projednávat v září, nezabrání veto Senátu ani prezidenta, aby do března (tedy ještě před volbami) poslanci stejně neprosadili svou. Pak už bude záležet hlavně na lidovcích, jestli použijí takzvanou protikomunistickou pojistku. Podle ní musí poslanci koaličních stran zamítnout předlohu, se kterou nesouhlasí nejméně polovina ministrů jedné strany.

Ministr Škromach i odboráři postup zaměstnavatelů skandalizují. "Čekal jsem z jejich strany více racionality a věcného jednání," řekl ministr. Podnikatelé podle něho celou záležitost politizují, nechtějí jednat o konkrétních otázkách a tak se nemohou divit, že zákon vzniká bez jejich přispění.

Přesto vláda při první debatě o zákoníku dala zaměstnavatelským svazům za pravdu do té míry, že připouští v paragrafech některé věcné změny.

Vedle procedury je podivuhodný také obsah zákoníku. Je nutné připomenout, že ve většině západoevropských zemí zákoníky práce vůbec neexistují, známy jsou pouze z Francie a Španělska. Jinde bývá pracovní právo součástí občanského zákoníku. To je důležitý detail. Zákoníky práce jsou těmi normami, které v právním řádu definují speciální postavení odborů a prohlašují je za mluvčí všech zaměstnanců. Tuto úpravu Češi zdědili z komunistických dob a je tedy velkou otázkou, jestli by se neměl zákoník vůbec zrušit. Je opravdu nutné, aby se v českém právu počítalo s tím, že zaměstnanci jsou především členy kolektivu, za který mluví odboráři, i když si to třeba sami zaměstnanci nepřejí?

Komunistická norma přežila s dílčími úpravami dodnes. Škromach ji mění. On sám i odboráři tvrdí, že regulace pracovního trhu ani postavení odborů se tím neposiluje. Ovšem ani neoslabuje, jak stojí mezi řádky. Samozřejmě podnikatelé mají řadu připomínek, že v dílčích případech se situace ještě zhoršuje. To však není podstatné a dá se o tom složitě diskutovat. Důležitější je argument, kterým ministerští úředníci vysvětlují, že nový zákoník přece jen pracovní trh liberalizuje. Dosud prý směli podnikatelé a zaměstnanci uzavírat smlouvy jen podle paragrafů zákoníku. Napříště je mohou uzavírat libovolně, jen to nesmí zákonným předpisům odporovat. Kritici na to reagují s tím, že situace se ještě zkomplikovala, protože Škromachova předloha má 350 paragrafů. Jejich podrobná dikce velký prostor ke svobodě nenabízí. Pokud mají pravdu - a v nepřehledných houštinách zákona to nejde vyvrátit ani potvrdit - pak jediným účelem modernizace je udržet na trhu práce poměry nastolené v dobách totalitního režimu.

Český trh práce je silně regulován, vedle Portugalska nejvíc v Evropě. Tuzemská ekonomika teď roste a tak se tuhé předpisy tolik nepodepisují na vyšší nezaměstnanosti. Přesto je neblahý vliv přehnané regulace vidět v tom, že jednou nezaměstnaný už prakticky nemá šanci, aby se na pracovní trh dostal zpátky. V tom patříme k nejhorším v Evropě.

Podniky mají obavy přijímat nové lidi, protože dobře vědí, že se jich jen tak nezbaví - vždy nejméně za cenu pěti měsíčních platů. A to ještě musí vymýšlet specifické důvody - třeba reorganizaci, aby se s nimi zaměstnanec nesoudil, že výpověď byla protizákonná. Říct, že zaměstnance prostě nepotřebuji, není povoleno.

Odboráři mají pravdu, že řada podnikatelů se chová ke svým lidem zcela bezohledně. Část z nich se ale své aroganci naučila pod vlivem příliš přísného pracovního zákoníku. Pokud bude nová norma podle názoru podnikatelů ještě přísnější, mohou se chovat ještě hůř.

Samozřejmě i nadále se bude pracovní zákoník obcházet, nakonec už jeho současná podoba je nepřijatelná i pro mnohé zaměstnance, kteří raději přijmou dobrou práci ve volnějším smluvním režimu, než nezajímavé zaměstnání chráněné tvrdými předpisy.

Vláda bude na svém příštím zasedání kráčet po minovém poli. Dnes nabízí podnikatelům významné ústupky - bude možné dávat výpověď bez udání důvodu a zkrátit výpovědní lhůtu o měsíc. V tuto chvíli je však sporné, jestli podnikatelé mohou takový kompromis