Vláda "nestranických odborníků"

Mimo jiné to předpokládá, že stranické sekretariáty budou mít na chod kabinetu silný vliv. Toho mohou politici dosáhnout také tím, že do ministerských křesel dosadí své lidi. Zároveň není úplně jasné, kdo obsadí posty náměstků. Ti mohou fungování daného resortu ovlivňovat víc než příslušný ministr. Stranické sekretariáty tak jejich prostřednictvím mohou de facto řídit nestranické odborníky v čele resortu. Navíc způsob, jakým se v současné době formuje nový kabinet, názorně ilustruje postavení nového premiéra Fischera. Ten je prakticky postaven před hotovou věc.

Předsedové stran mu předložili seznam ministrů, které vybrali. S výjimkou resortu kultury a školství nemá předseda vlády různé varianty. Přitom v případě zmiňovaných resortů není úplně jasné, zda jde o snahu dát Fischerovi na výběr, nebo o určité nedorozumění, případně o dozvuky sporů, které odstartovalo odmítavé stanovisko lidovců podílet se na uzavřené dohodě o vzniku vlády. Tehdy se k nim přidali i zelení. Jak ukazuje nejnovější vývoj, nakonec svůj záměr přehodnotili a své kandidáty na ministry rovněž nabídli. Jak už bylo řečeno, ve dvou případech na posty, kde své nominace učinila rovněž ODS.

Když se to všechno dá dohromady, je zřejmé, že v pravém slova smyslu nepůjde o apolitickou vládu. Nejenom způsob, jakým strany Janu Fischerovi diktují obsazení ministerských křesel, ale rovněž skutečnost, že do čela některých resortů míří bývalí členové stran, nebo straničtí náměstci působící na ministerstvech, jsou jasným důkazem o provázanosti kabinetu se stranickými sekretariáty. Na tom není samozřejmě nic špatného. Naopak by mělo být standardní, že vláda vzniká na základě politické dohody a snaží se ve sněmovně opřít o většinu. Problém je v tom, že si politici momentálně připravují půdu pro to, aby od takto vzniklého kabinetu mohli v případě, kdy to budou potřebovat, dát ruce pryč.

V souvislosti s termínem nepolitické vlády odborníků jsou zajímavá některá jména. Například sociální demokraté nominovali na ministra vnitra Martina Pecinu. Ten v současné době vede Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Kvůli tomu se vzdal členství v sociální demokracii. Touto stranou byl v minulosti nominován na náměstka ministra průmyslu a obchodu pro oblast nerostných surovin, energetiky a hutnictví. Byl též členem dozorčí rady energetické společnosti ČEZ. Pozornost veřejnosti upoutal mimo jiné tím, že po volbách v roce 2006 velmi ostře vystoupil proti zeleným. Přitom byl v té době už v pozici šéfa Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a do politiky by se z titulu státního úředníka plést neměl. Další rozruch vyvolal, když se jako šéf zmiňované instituce poněkud nestandardně mimo úřad sešel s podnikatelem Babišem, který potřeboval souhlas pro další expanzi své firmy. Je tedy sporné, zda zrovna Martin Pecina splňuje kritéria nestranického odborníka, který by měl vést právě ministerstvo vnitra.

Z druhé strany zase můžeme jmenovat Martina Bartáka. Ten by měl přejít z postu prvního náměstka ministra obrany do pozice šéfa celého resortu. Přitom se o něm v kuloárech hovoří jako o člověku, který resort de facto řídí. Navíc v křesle náměstka sedí na přání ODS. Zároveň musel v roce 2006 vysvětlovat, jak to bylo s firmou, kterou částečně vlastnil a na kterou měl mít později vazby Andrej Korpljakov, podle BIS člen ruské mafie. Na ministerstvu se z titulu své funkce zabýval například problematickým nákupem rakouských obrněných transportérů Pandur.

Vzhledem k tomu, že Jan Fischer nemá de facto na výběr, je velmi pravděpodobné, že se v jeho týmu objeví i takovéto typy ministrů. Podle Jana Fischera takto zformovaný kabinet potřebuje pravidelnou komunikaci s rozhodujícími politickými subjekty. Tím snad definitivně sebral iluze těm, kteří stále ještě věří, že nová vláda bude fungovat bez ohledu na přání stranických sekretariátů a na ně napojených lobbyistů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .