Vitorazsko vzniklo z mýtu obrozenců. Propletené soužití ukončil poválečný masakr nejen v obci Tušť

3. říjen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tušť

Oblast Vitorazska si většina lidí, pokud vůbec mají tušení, o jaký kraj se jedná, spojí nejspíš s poválečnými dramaty a násilnostmi vůči německy mluvícím obyvatelům českého pohraničí. V příběhu části jihočeského kraje Vitorazska jsou ale tragické události po skončení druhé světové války poslední etapou, nepovedenou tečkou za historií po dlouhá staletí trvajícího soužití Čechů a Rakušanů. Příběh oblasti nedávno připomněl i celovečerní film Bohdana Slámy Krajina ve Stínu. 

Příběh území, které čítá více než stovky čtverečních kilometrů pohraničního území jižních Čech v okolí Českých Velenic, vrcholí v polovině 20. století vlnou bezpráví a násilí vůči německy mluvícím obyvatelům.

Čtěte také

V květnu 1945 partyzáni vyhnali z domovů desítky obyvatel. V několika obcích lidové soudy popravily dvaadvacet lidí. Nejhorší masakr zažila Tušť, kde na popud vězně navrátivšího se z Terezína, zabili zdejší obyvatelé čtrnáct svých sousedů. Poválečné násilí a následná likvidace dolnorakouských patriotů ukončily stovky let soužití v oblasti Vitorazska prolnutých národů.

Ty se do sebe zaklesly už v raném středověku v oblasti těžko proniknutelného pomezního hvozdu, jenž tvořil přirozenou hranici mezi územím Přemyslovců a Rakouskem. Zatímco v průběhu 12. a 13. století i později se šlechta svářila o přesnou polohu hranice, sedláci, kteří často ovládali oba jazyky, spolu po staletí žili v souladu.

Z českého na rakouský grunt se dohodilo kamenem, dívky se vdávaly, mladíci ženili a statky směňovaly bez bariér jazykových či národnostních. Výraznějších konfliktů mezi lidmi pracujícími na polích, těžícími rašelinu a vařícími smůlu a kolomaz nebylo. Na otázku, k jaké národnosti patří, zda české či německé, neuměli tito lidé ještě na začátku dvacátého století jednoznačně odpovědět, o čemž svědčí zápisy komisařů ze sčítání lidu.

Údajný slovanský velmož 

Až 19. století, vznikl pro tento kraj, kde se kdysi střetly kolonizační vlny česká a německá, název Vitorazsko. Vděčíme za něj hlavně fantazii Františka Palackého, který v německém klášteře ve Fuldě objevil prastarý spis pojednávající o jistém Wiztrachovi, slovanském velmoži, co se vzpouzel vládnoucí šlechtě německé.

Čtěte také

O tom, kdo byl Wiztrach, Palackým překřtěný na Vitorada, kde v 9. století leželo jeho hradiště nebo snad knížectví, víme málo. Současní historikové se domnívají, že Wiztrachovo hradiště se nacházelo v severních Čechách.

V devatenáctém století ovšem vznikl romantický mýtus prapůvodního slovanského knížectví v oblasti Virtoraze neboli rakouské Weitry, které německý národ násilně germanizoval.

V Rakousku pojem Vitorazsko neexistuje, neboť panství Weitra (Weitraer Gebeit) se územně s po česku vnímaným Vitorazskem neshoduje. Oblast označená historiky 19. Století za Vitorazsko byla rozdělena do několika panství a sféry vlivu šlechty se v tamních obcích často měnily.

Na počátku 20. století ovšem byl vitorazský mýtus hybnou ideou požadavků vznikajícího státu na postoupení území Vitorazska Československu. V roce 1920 získali Češi třináct dolnorakouských obcí.

Čtěte také

Jejich německy mluvící obyvatelé, kteří leckde tvořili většinu, s tímto vývojem nebyli spokojení a navíc na něj ekonomicky zle doplatili. V oblasti přibývalo českých přistěhovalců zejména železničářů. Ti neměli chuť respektovat staleté vazby místních lidí, kteří se dosud považovali za Dolnorakušany, ať už mluvili česky či německy.

Křivdy a hrůzy druhé světové války už jen vzedmuly v Češích vlnu nenávisti vůči všemu německému, a tím také vůči obyvatelům Vitorazska, byť neměli nic společného ani s Hitlerovou říší ani nacizmem.

Spontánní i pozdější řízené odsuny zbavily kraj téměř do důsledku původních obyvatel. Navíc se oblast po nástupu komunismu stala těžko dostupným a střeženým pohraničním pásmem. Staleté vazby mezi Čechy a Rakušany tak zanikly málem definitivně.

Poslechněte si dokument Ivana Studeného. Pořad vznikl v roce 2014 ve spolupráci s regionálním historikem Jiřím Osterreicherem.

autor: Ivan Studený
Spustit audio

Související