Vítejte v éře politických podnikatelů
Donalda Trumpa, Silvia Berlusconiho nebo v domácích podmínkách Andreje Babiše je těžké přehlédnout: kdekoli se objeví, přitáhnou jejich vizáž, politický styl a sdělení pozornost během prvních pár vteřin. Podobně jako oni přicházejí z podnikatelského prostředí v poslední době do politiky i další muži – ženy se touto cestou ve větším počtu zatím nevydaly.
Zakládají strany, které fungují jako firmy, stát chtějí řídit jako firmu, a slibují prosadit věci, na které si politici – za něž se sami nepovažují – netroufají.
Steven Saxonberg (Univerzita Komenského v Bratislavě a Masarykova univerzita v Brně) a Reinhard Heinisch (Salzburská univerzita) analyzovali podnikající politiky. V ČR hnutí ANO a osobnost Andreje Babiše, v Rakousku především uskupení Team Stronach a Bündnis Zukunft Österreich. Poslechněte si celý pořad Trendy Daniely Vrbové na toto téma.
Politický populismus je bez debat rostoucím evropským fenoménem, a tak politologové začínají hovořit už o různých druzích populismu. Shodli se na tom mimo jiné na pražské konferenci, kterou v květnu zorganizoval Institut mezinárodních studií Univerzity Karlovy. Podle hypotézy politologa Takise Pappase, hostujícího profesora na Středoevropské univerzitě v Budapešti, ohlašují nástup a rozšíření populismu v té které zemi zpravidla dva typy vůdců:
„Populismus se většinou vytváří ve společnostech, které se potácejí v krizi demokratické reprezentace, a kde se nabízí nějaký vůdce. Někteří lídři přicházejí po krizi, po tom vákuu, a spouštějí populistický proces. Ale někdy přicházejí lídři před krizí a vlastně ji vytvářejí. A to zejména pomocí symbolického diskurzu. Lídři jsou většinou političtí podnikatelé, kteří fungují jako tvůrčí umělci. Bývají to dobří řečníci, umějí používat symboly, které sami vytvořili, a následně se jim podaří přesvědčit voliče, že je jejich země v krizi. A že se to může zlepšit, pokud voliči dají hlas právě jim.“
Političtí podnikatelé a strany typu firma jsou jednou z forem populismu. Právě se ně se v českém a rakouském prostředí zaměřili Steven Saxonberg (Univerzita Komenského v Bratislavě a Masarykova univerzita v Brně) a Reinhard Heinisch (Salzburská univerzita). V Česku analyzovali hlavně hnutí ANO a osobnost Andreje Babiše, v Rakousku především uskupení Team Stronach a Bündnis Zukunft Österreich.
Vycházejí z hypotézy o voliči, který chce mít sociální jistoty, ale nechce silný stát. Tyto takzvaně sociálněliberální hodnoty mu ale konkrétně na české scéně prakticky žádná strana nenabízí. „Vznikla tu tradice pravicových stran, které jsou považovány za středové, a tak je volí středoví voliči. Ale jejich ekonomická politika je ve skutečnosti pravicová, někdy byla i napravo od ODS. Vezměte si příklad ODA nebo Unie svobody. Obě strany po dvou volebních obdobích zmizely. Totéž pozorujeme u TOP09, jejíž voliči jsou většinou středoví, ale v sociální politice tlačila strana na výrazné škrty. V posledních volbách pak ztratila třetinu křesel. A přišlo hnutí ANO, strana typu firma,“ vysvětluje Steven Saxonberg.
Není založena na ideologii, ale na heslu: Vím, jak úspěšně řídit firmu, a tak budu úspěšně řídit stát. Babiš zaujal více středový postoj a vytvořil takzvanou catch-all party, která slíbí všechno všem. Takže třeba slíbil zvýšení sociálního zabezpečení, ale současně řekl, že nezvýší daně. To si samozřejmě protiřečí. Ale je to právě součást populistických slibů všeho všem. Avšak Babiš například nekritizuje EU nebo nevyvolává xenofobii, ostatně je sám migrant ze Slovenska. Takže pro stranu nehlasují tradiční voliči krajně pravicových stran. Lidé, kteří Babiše volí, patří ke vzdělané střední třídě a podnikatelům, kteří jsou relativně tolerantní: respektují lidská práva, nejsou xenofobní nebo proti EU. Steven Saxonberg
Základem úspěchu je charismatický lídr. Ten má ale občas osobnostní problém s předáváním moci. Když se strana v tomto směru neinstitucionalizuje, většinou s odchodem svého lídra zaniká. Když ale bude charismatický lídr dlouhověký, nemůže už žádná chyba stranu typu firma ohrozit?
„Tihle lidé chodí do politiky proto, že chtějí, aby z toho měly prospěch jejich firmy,“ zamýšlí se Reinhard Heinisch nad výsledky své analýzy politických podnikatelů v Česku a Rakousku. „Mít úzké napojení na vládu je výhodné. Berlusconi šel do politiky se zájmem změnit pomocí zákonů italskou mediální krajinu. Takže když lídr přestane být aktivní, může to i znamenat, že ho politika už nezajímá, protože jeho podnikání už nemůže nijak pomoct. Takže se můžeme i ptát, jak dlouho může být pro nějakou firmu ještě výhodné, aby její šéf byl v politice, jakmile změní zákony a odstraní překážky, které jeho podnikání brání.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
