Hranice mezi dámskou a pánskou módou se rozmlžuje, sbližování přináší sociální média

22. prosinec 2016
Ženské pilotky

Kalhotový kostým, námořnické tričko nebo původně vojenský kabát Trench Coat, to vše a mnohem více si ženy v průběhu dvacátého století přivlastnily z pánského šatníku. Inspirace ale proudí i druhým směrem, který obzvlášť v posledních letech nabývá na síle. O pánských sukních, tunikách, makeupu a dalších výpůjčkách z dámského stylu jsem natáčela s historičkou módy Janou Máchalovou, módním publicistou Janem Boublíkem nebo mladým návrhářem Lukášem Macháčkem.

Prolínání pánské módy do dámské v průběhu dvacátého století úzce souviselo s politickou a společenskou emancipací evropských a amerických žen. Ačkoliv se to může zdát neuvěřitelné, až v letošním roce francouzské ministerstvo pro práva žen oficiálně uznalo, že Pařížanky mají právo nosit kalhoty. Nařízení, které jim to zakazovalo, pocházelo z roku 1800. stanovilo, že každá žena, která se chce obléknout jako muž, se musí dostavit na policejní prefekturu, která jí k tomu vydá povolení.

Právě z Paříže se přitom na začátku dvacátého století móda dámských kalhot rozšířila i k nám. V českém tisku se objevují zprávy o velkém pozdvižení, které v ulicích budily první ženy v kalhotách v roce 1911. Národní listy v březnu toho roku informovaly, že v důsledku protikalhotových bouří patroluje centrem Prahy stovka policistů. Řada incidentů skončila zatčením nejneodbytnějších výtržníků, kteří v některých případech kladli odpor i policii.

Hranice mezi dámskou a pánskou módou stírá například značka Hood By Air:


Je zajímavé, že když o necelých sto let později, v roce 2007 proběhlo na pražském Václavském náměstí demonstrativní setkání mužů v sukních, k žádným podobným incidentům nedošlo. Účastníci události, jejímž cílem bylo zrovnoprávnění pánské sukně s dámskými kalhotami, se podle reportáže v Českých Novinách dočkali jen úsměvů a v několika případech hlasitých negativních komentářů. K fyzickým útokům a pokusům o strhávání oděvu a obtěžování, kterým čelily o sto let dříve ženy, v případě mužů v sukních nedošlo. O názor na to, proč je dnešní společnost k prolínání dámské a pánské módy tolerantnější, jsem požádala mladého českého designéra Lukáše Macháčka. Některé jeho modely evokují pánské sukně a pro českého fotbalistu Lukáše Váchu vytvořil mimo jiné pánské šaty v podobě pohodlné tuniky. "Bariéra je už podle mě prolomená díky internetu a sociálním sítím. Lidé už to určitě někde viděli a není to takový šok. Možná kdybych v létě vyrazil v dlouhé tunice na ulici Na příkopech, tak by se lidé pozastavovali.“ Lukášovy modely vycházejí z prodloužených siluet, které jsou trendy v současném unisexovém streetstylu: „Spíš než sukně nebo šaty jsou to určité vrstvy oblečení, které jsou na sebe naskládané. Tuniky jsem do kolekce zapojil nejen kvůli trendům, ale i proto, že se mým klientům hodí na dovolenou. Na hotelu přes sebe rychle hodí volný dlouhý top a pohodlně a nalehko dojdou na pláž.“

Lukáš Macháček Ateliér

Změnu přináší hookup culture

Modely Lukáše Macháčka sledoval na prestižním pražském týdnu módy Prague Fashion Week i módní publicista Jan Boublík, podle kterého je vzájemné sbíhání a stírání rozdílů mezi dámskou a pánskou módou dlouhodobě nevyhnutelné. Velkou roli v tom podle něj vedle seciálních sítí hrají i mobilní aplikace: „Kulturu odívání podle mě mění takzvaná hookup culture, aplikace jako Tindr nebo Grindr. Lidé si vybírají takové oblečení, které bude dobře vypadat na publikovaných fotkách. U mužů i u žen sledujeme stejné tendence: odhalování kůže a jednodušší střihy, které se dají rychle obléct a svléct.“ Vysvětluje módní publicista, Jan Boublík.

O názor na prolínání dámské a pánské módy a historický kontext tohoto jevu jsem požádala také historičku a teoretičku módy, Janu Máchalovou. I ona přisuzuje velkou důležitost vlivu moderních technologií, zejména internetu a sociálních médií: „Situaci proměňuje nová generace mileniálů, která je nastupující kupní silou. Vše se kvůli nim zrychluje, protože mají takovou pětiminutovou mentalitu. Věci chtějí hned, když je vidí na sociálních sítích.“ Z historie mísení dámského a pánského stylu Jana Máchalová vypíchla první intelektuálky a umělkyně, které ostentativně nosily pánské obleky ve vyhlášených pařížských barech a kabaretech. Zmínila mimo jiné i zásadní roli androgynního stylu Davida Bowieho, který si v sedmdesátých letech vybíral zcela svobodně z ženského i mužského stylu a prohlásil, že nechápe, proč by se muži měli vyhýbat líčení.

Lukáš Macháček Ateliér

Právě na Davida Bowieho se shodou okolností tento týden jako na velkou inspiraci pro svůj styl a uměleckou kariéru odvolala královna popu Madonna. Při přebírání ocenění Žena roku 2016 podle magazínu Billboard řekla, že jí oslovila samozřejmá přirozenost, se kterou spojoval ženského i mužského ducha a styl. Zdůraznila ale, že něco podobného si může i v dnešní době dovolit jen muž. Ženy podle ní stále musí hrát hru, ve které vystupují jako pohledné a ideálně ne příliš chytré společnice mužů. Ke stereotypu, který je podle Madonny stále od žen očekávaný patří i to, že by ženy neměly mít vyhraněné názory proti statu quo a především by neměly stárnout.