Vinen vírou

24. březen 2006

Nebýt příběhu Abdula Rahmána, Afghánce, který před šestnácti lety přestoupil z islámu na křesťanství, zřejmě by nás ani nenapadlo, že muslimové považují konverzi ke křesťanství za zločin, který zasluhuje fyzickou likvidaci. Muslimští duchovní v Afghánistánu, včetně těch umírněných, s pozoruhodnou lehkostí konstatují, že odpadlíkovi od islámu patří useknout hlavu, a pokud se o to kvůli mezinárodnímu tlaku nepostará vláda, že tak nepochybně svépomocí učiní věřící.

Křesťan Abdul Rahmán je s tím smířen. Nabídku vrátit se k Alláhovi odmítl, a s muslimskými duchovními je zajedno v tom, že není nemocný ani slabomyslný, což by pro něj představovalo alibi. Jak se stalo, že muslima z Afghánistánu oslovil křesťanský Bůh, je tajemstvím. Je-li ovšem rozhodnut vzdát se raději života než víry v Krista, nemá smysl pochybovat, zda si třeba něco jenom nenamlouvá. Ochotou stát se křesťanským mučedníkem pak představuje pro islám větší problém než tím, že mu původní víra nebyla dost dobrá. Kdo totiž ve jménu víry usekává hlavy, je duchovně slabší než ten, koho činí víra i vůči ztrátě hlavy imunním.

Poprava konvertity by deklasovala islám z náboženství na ideologii. Víru v Alláha by pak bylo případné srovnat třeba s vírou ve vedoucí úlohu komunistické strany ve společnosti, jež také jednu dobu zakládala právo pronásledovat nevěřící v marxismus-leninismus. Abdul Rahmán bude pravděpodobně před trestem smrti zachráněn. Americký prezident se v této souvislosti nechal slyšet, že USA mají v Afghánistánu vliv, který prosadí ve jménu lidských práv a svobody vyznání. Co když ale bude vzápětí tento křesťan zavražděn? Možná se časem dočká svatořečení. S určitostí ovšem vezme za své snaha Západu porozumět islámu. Stane se zcela srozumitelným.

autor: iho
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.