Britská politická reprezentace se v souvislosti s brexitem soustředí hlavně na debaty o budoucnosti obchodních vztahů, ostrovní veřejnost ale nejvíce zajímá téma hranic. Alespoň to tvrdí komentátor britského listu The Times Dominic Lawson.
Jak úvodem podotýká, novináři mnohdy čelí obviněním, že příliš zveličují rozpory ve vládním kabinetu. Pravda je ale podle něj taková, že britští žurnalisté mají naopak tendenci napětí uvnitř nejvyšších politických kruhů podceňovat. Třenice jsou totiž často skryté za závojem kolektivní odpovědnosti.
Britský ministr pro mezinárodní obchod Liam Fox nedávno řekl, že pravděpodobnost odchodu Velké Británie z Evropské unie bez jakékoli dohody je zhruba 60 ku 40 procentům.
Rozostřená povaha konfliktů uvnitř vlády se ale nevztahuje jen na vyjednávání podoby obchodních vztahů po odchodu z Evropské unie. Kudy vede skutečná dělící linie, to prý zřetelně načrtli ministr pro brexit Dominic Raab a šéf resortu financí Philip Hammond.
Zatímco Raab se pokusil ujistit britskou veřejnost o tom, že se nemusí obávat odchodu z Unie bez dohody s Bruselem – tedy takzvaného tvrdého brexitu – strážce státní kasy Hammond učinil pravý opak. Uveřejnil analytické odhady, které ukazují, že případná neřízená rozlučka s Unií by britskému hospodářství způsobila nesmírné škody.
Novináři by tedy měli být vděční, že je tentokrát jasné, na jakém poli a o co se mezi ministry bojuje, myslí si Lawson. Soudí, že Philip Hammond se otevřeně snaží podkopat tezi, podle které „je žádná dohoda lepší, než špatná“.
V jádru sporu leží otázka, jaké ústupky by Londýn měl učinit výměnou za možnost dále volně obchodovat s evropskou sedmadvacítkou. Hádka o rozsah zboží a služeb, které budou v budoucnu putovat mezi Británií a Evropskou unií, ale podle komentáře pomíjí jednu zásadní okolnost – širokou veřejnost budoucnost přeshraničního transferu zboží příliš nezajímá. Ohledně pohybu lidí je to ale už jiná.
Za žhavé téma běžní Britové považují především přistěhovaleckou politiku. Zajímá je natolik, že téma prý tvoří třaskavou náplň výbušniny schopné otřást veřejným míněním a křesly volených zástupců. A právě spor o ústupcích ohledně pohybu osob je podstatou napětí uvnitř britského kabinetu, myslí si Lawson.
Obava z veřejného mínění ale způsobuje, že se britští ministři snaží konečné rozhodnutí v oblasti migrace odkládat, jak se jen dá. Takový stav ale není už moc déle udržitelný, protože Evropská komise volá po jasném postoji.
Velká Británie od referenda o vystoupení z Evropské unie nedokázala najít řešení v otázce přistěhovalectví. Přitom se jednalo o jeden z hlavních leitmotivů propagátorů odluky Londýna od Bruselu, píše na evropské odnoži serveru Politico profesor politologie Matthew Goodwin z britské Univerzity v Kentu.
V představách Bruselu by se měla uzavřít dohoda, jež umožní budoucí vztahy založené v podstatě na zachování volného pohybu unijních občanů do Velké Británie. Výměnou Unie nabízí hladký a volný pohyb zemědělských a dalších produktů, uvádějí The Times.
Problémem je ale jeden z hlavních slibů, díky kterému dosáhli stoupenci brexitu vítězství v rozhodujícím referendu v roce 2016. Kampaň Vote Leave, Volte odchod, se tehdy zavázala, že přistěhovalci z unijních států budou mít ve Spojeném království stejné podmínky jako imigranti z celého světa.
To však znamená pětiletá pracovní víza pro ty, kteří mají předem domluvené zaměstnání. Mimo to pak nedostanou žádný příslib delšího pobytu, snad jen s výjimkou lidí se znatelně vyššími příjmy, než je průměrná britská mzda. Tento slib přitom byl a je nesmírně populární. Kromě postoje zastánců odchodu odpovídá i názoru mnoha z těch, kdo volili pro setrvání v Unii, tvrdí žurnalista Lawson.
Podle něj se zároveň jedná o vhodný analytický podklad pro porozumění názorům britského ministra vnitra Sajida Javida. Syn pákistánských přistěhovalců má prý vlastní vnitropolitický zájem, aby vystupoval proti mírnějšímu přístupu k unijním přistěhovalcům než k imigrantům ze zemí Commonwealthu.
Lawson také ostře nesouhlasí s názorem, že od doby odhlasování brexitu téma imigrace do Spojeného království ztratilo na intenzitě. Britští voliči totiž stále počítají s tím, že se politici s otázkou přistěhovalectví vypořádají v souladu se sliby kampaně za odchod z Unie. Vždyť referendum dopadlo tak, jak dopadlo.
A téma rezonuje méně i z toho důvodu, že počty přistěhovalců z Unie na britské ostrovy klesají. Za hlavní příčinu zdánlivého poklesu zájmu o přistěhovalectví po brexitu však Timesy označují výrazný pokles hodnoty libry vůči euru. Situace se změní, pokud Londýn s Bruselem nakonec přeci jen najdou společnou řeč a uzavřou dohodu.
Pokud britský parlament odmítne případnou dohodu premiérky Theresy Mayové s Bruselem o odchodu z Evropské unie, nebo pokud by se zdálo, že k žádné vzájemné úmluvě vůbec nedojde, mohlo by se o brexitu uskutečnit druhé referendum.
Případná oboustranně přijatelná úmluva umožní hladkou obchodní výměnu. A tehdy se možnost vydělávat v librách ve Velké Británii pro unijní občany zase stane atraktivní. Migrace tak pro britskou veřejnost zůstane i nadále důležitým tématem.
Nic na tom pro novináře Lawsona nemění ani fakt, že počet přistěhovalců ze zemí Evropské unie za poslední roční statistické období klesl na necelých devadesát tisíc osob, tedy nejnižší hodnotu za posledních pět let. Při započtení imigrantů z celého světa ale i tak do Spojeného království přibylo na dvě stě sedmdesát tisíc lidí. To znamená další zátěž veřejných výdajů, o dopadech na veřejné mínění nemluvě.
Komentář vidí za další příčinu důležitosti otázky migrace i chování britské konzervativní vlády, která zemi vedla v době finanční krize roku 2008. Právě na přistěhovalce tehdy kabinet svedl své rozhodnutí omezit výdaje na veřejné služby.
Krok sice přispěl k omezení schodku veřejných financí, ale negativně dopadl na náladu veřejnosti. Přitom ve skutečnosti přistěhovalectví ve Velké Británii prokazatelně a dlouhodobě přispívá ke zvyšování hrubého domácího produktu i daňových výnosů, konstatuje Lawson.
Britské opouštění Evropské unie se komplikuje. Skotský parlament zamítl klíčový zákon britské vlády, který stanoví podmínky brexitu. Výsledek skotského hlasování sice není právně závazný a Londýn může normu protlačit silou, ale stalo by se tak prvně v historii. Tento krok by také pravděpodobně posílil skotské separatisty. Zástupci Unie dávají ostrovnímu království čas do jen června, aby předložilo svou vizi odchodu z evropského svazku.
Odkazuje se na zprávu hospodářského výboru britské Sněmovny lordů z roku 2008. Podle ní měla migrace jen mírně negativní dopad na britské zaměstnance s nízkou mzdou a mírně pozitivní na lépe placené pracovníky. Málo honorovaným Britům se ale pocitově zdálo, že se mají hůř i kvůli přistěhovalectví, protože zvyšuje konkurenci také na pracovním trhu špatně placených profesí.
Není se tak čemu divit, že pro brexit hlasovali spíše hůře zaplacení lidé s nižšími příjmy a vzděláním. Obyvatelé s vyššími gážemi i vzděláním většinou podpořili zachování svazku s Unií. Mimo jiné proto, že si podle komentáře dobře uvědomují negativní dopady brexitu.
Celkově však politické napětí ve Velké Británii směřuje k výbuchu, domnívá se Lawson. Bývalý britský premiér David Cameron neuspěl ve svém slibu získat od Bruselu ústupky ve věci volného pohybu. Zaplatil za to nejvyšší politickou cenu.
Stávající premiérka Theresa Mayová je teď zřejmě další na řadě. „Dopadne stejně. Svou důvěryhodnost dlouho opírala právě o slib snížit imigraci. Nyní čelí následkům. Ve světle stávajícího vývoje je zřejmé, že ji to paralyzuje,“ uzavírá Dominic Lawson v britském deníku The Times.
Od referenda o vystoupení Velké Británie z Evropské unie uplynuly už více než dva roky. Podmínky brexitu se ale stále ještě vyjednávají. Jak se bude tato odluka vyvíjet?
Je vůbec myslitelné, že by brexit nenastal, jak spekulují například miliardář George Soros nebo bývalý britský ministr obchodu Sir Vince Cable? A kdyby tomu tak byl...
