Britští politici po brexitu řeší ekonomiku místo migrace. Zradu jim voliči vrátí, soudí politolog
Velká Británie od referenda o vystoupení z Evropské unie nedokázala najít řešení v otázce přistěhovalectví. Přitom se jednalo o jeden z hlavních leitmotivů propagátorů odluky Londýna od Bruselu, píše na evropské odnoži serveru Politico profesor politologie Matthew Goodwin z britské Univerzity v Kentu.
Podle akademika panovala na ostrovech po referendu o brexitu nejistota, co přimělo 17 milionů voličů hlasovat pro rozvod s Unií. Teď ale už prý odpověď známe.
Byla to imigrace. Ale v britské politice se téma paradoxně momentálně neřeší. A pokud se Londýn i nadále soustředí hlavně na oblasti obchodu a budoucích vztahů s unijním blokem na úkor reformy přistěhovalecké politiky, brexit bude jen začátek budoucích politických potíží, myslí si Goodwin.
Pro své tvrzení nachází oporu v průzkumu volebního chování, podle kterého tisíce stoupenců britského rozchodu s Bruselem uvedlo za důvod svého rozhodnutí právě imigraci. Jejich obavy přitom byly zamotané do spleti širšího znepokojení.
Elity podcenily identitu...
Lidé získali pocit, že jim političtí vůdci a média nenaslouchají. A že se britská ekonomika, politika a společenské dění obecně váže jen k centru v Londýně. Politická a mediální elita navíc měla tendenci označovat obavu ze ztráty sociálních jistot a kulturní identity za projev hlouposti a bigotnosti, tvrdí britský politolog.
Kdyby ale národní elity znepokojení lidí braly vážně, společenská shoda v otázce imigrace mohla být znovu nalezena. Místo toho obě hlavní politické strany, labouristé i konzervativci, otázku opustily.
Kořeny je třeba hledat už v roce 2004, když právě labouristé odmítli uplatňovat přechodné kontroly a omezení pro přistěhovalce z tehdy nových členských zemí Unie. Toryové zase podle autora komentáře na serveru Politico v pozdějších dobách nesplnili předvolební slib omezit imigraci na ostrovy a snížit počty příchozích „ze stovek na desítky tisíc“.
Britští lídři tak neustále podceňovali roli, kterou v politice hraje fenomén identity. A tak se Tony Blair i David Cameron stali nechtěnými architekty brexitu, deklaruje Goodwin. A pokračuje tvrzením, že imigrace spojila tradiční sociální vrstvy, které by spolu jinak stěží spolupracovaly – pravicové sociální konzervativce a levicové dělnictvo, které často sužuje nezaměstnanost. K tomu všemu se přidal tlak od Strany nezávislosti (UKIP) a dalších stoupenců odchodu z Unie.
...a nepoučily se
Britský profesor politologie dále vysvětluje, proč je popis minulých událostí důležitý i v současnosti. Myslí si, že způsob, jakým se londýnská vláda vyrovnává s brexitem a jeho příčinami, je znakem neschopnosti politické elity poučit se z minulých chyb. V konečném důsledku se tak může celá historie opakovat.
Goodwin se odvolává na průzkum agentury Ipsos Mori. Výzkumníci zjistili, že přibližně polovina příznivců konzervativců a 85 procent voličů labouristů sdílí přesvědčení, že současný britský systém záměrně nahrává bohatým a mocným. Nicméně to zatím vypadá, že jediným výsledkem úprav ekonomických podmínek souvisejících s brexitem bude zřejmě jen to, že se „Londýn stane o něco chudší v důsledku oslabení britského bankovního sektoru a londýnské City“.
Zatímco ekonomické aspekty odchodu z Unie se analyzují denně, na vážnou debatu o imigraci se nedostává. A tak zatímco se ve Velké Británii veřejně přemítá o nejrůznějších modelech vztahů s Bruselem a o možnostech zachování výlučnosti londýnského „finančního srdce“, veřejné mínění se v ostrovní monarchii příliš nemění.
Mezi těmi, kteří si myslí, že ve Spojeném království se za posledních deset let „vše zhoršilo“, hlasovalo 73 procent lidí pro odchod z Evropské unie. Ve skupině těch, kteří zastávali názor, že „se vše zlepšilo“, bylo stoupenců rozvodu jen čtyřicet procent, uvádí Matthew Goodwin na serveru Politico.
Ekonomické argumenty a nářek voličů ale národní elita svedla na důsledky úsporné vládní politiky. Ignorovala přitom fakt, že Strana nezávislosti Velké Británie zaznamenala první úspěchy už v době, kdy se zemi dařilo velmi dobře.
Národ má přednost před ekonomikou
Psal se tehdy rok 2004 a Spojené království zažívalo 48. čtvrtletí v řadě, ve kterém ekonomika rostla. Finanční krize byla také ještě vzdálená několik let. Ani teď ale stále neexistuje žádný skutečný plán na přebudování britského hospodářství tak, aby se uspokojily existenční obavy skoro 54 procent voličů, kteří hlasovali pro brexit.
Britské politické strany nejsou schopné debatovat o přebudování ekonomiky, ale ani o imigraci a identitě. Konzervativní strana je příliš svázaná se svými sponzory z londýnské City, Labouristická strana se debaty o imigraci děsí, píše Goodwin ve svém komentáři.
Britští voliči budou podle něj považovat za zradu, pokud vláda v Londýně přijme liberální přistěhovaleckou politiku v zájmu zachování přístupu na jednotný unijní trh. Většina lidí si bude myslet, že ekonomika dostala přednost před národem.
A domnělou zradu voliči vrátí jako bumerang podporou možná natolik extrémních hnutí, že proti nim budou Nigel Farage a Strana nezávislosti vypadat jako stoupenci starého dobrého neškodného britského konzervatismu, varuje závěrem profesor Matthew Goodwin na serveru Politico.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
