Veverčí ořechové portfolio

19. listopad 2012
Veverka liščí

Vědci z Kalifornské university v Berkeley zkoumají chování veverek liščích, které se prohánějí v areálu univerzitního kampusu. Zvláště pozoruhodné jsou jejich schopnosti, jež projevují při ukládání a opětném vyhledávání zásob na zimu.

Severoamerická veverka liščí (Sciurus niger) je největší veverkou Nového světa. Patří, možná trochu překvapivě, i k velkým investorům. Když shání potravu, nepočíná si nahodile. Má přesně zvolenou strategii a velmi důmyslně rozděluje rizika. Veverky samozřejmě nedisponují penězi nebo cennými papíry. Předmětem jejich důmyslných investičních strategií jsou ořechy. Přesto by si mohli burzovní makléři z Wall Streetu brát z veverek v mnoha ohledech příklad.

Veverky z univerzitní půdy

Sather Tower - pohled na kampus Kalifornské univerzity v Berkeley

Vědci z Kalifornské university v Berkeley mohou pozorovat veverky a jejich počínání z oken svých laboratoří a pracoven. To neplatilo vždycky. Když byly v roce 1873 vystavěny první budovy současné berkeleyské university, byla tu doma pouze veverka popelavá (Sciurus carolinensis). Teprve se třicátých letech 20. století se v kampusu zabydlela i veverka liščí. Zřejmě ji lákal dostatek potravy v parcích a zahradách, ale také relativně bezpečné útočiště před četnými přirozenými nepřáteli. Veverka liščí je vítanou položkou na jídelníčku kojotů, lišek, dravých ptáků a sov.

Vedoucí výzkumného týmu Lucia Jacobsová si veverky jako předmět výzkumu nemůže vynachválit: „Veverky z areálu university nám nabízejí jedinečnou příležitost k pochopení schopností zvířat. Když chceme pochopit, jak se vyvíjelo chování zvířat, je výhodné, když můžeme studovat živočicha řešícího poměrně složitý intelektuální problém. To je příklad veverek liščích, které musí rozhodnout, kam poschovávají tisíce ořechů a pak si musí tyto skrýše ještě po čtvrt roce pamatovat. Přitom však veverky nemohou rezignovat ani na běžné každodenní zvířecí starosti, jako je únik před přirozenými nepřáteli, soupeření se soky a pátrání po vhodných partnerech k plození potomstva.“

Veverka liščí

S pomocí svých kolegů a tuctu studentů sleduje Lucia Jacobsová asi sedmdesát veverek liščích obývajících parky v universitním kampusu. Pro snazší identifikaci jednotlivých zvířat nastříkali vědci veverkám na srst barevné značky. Jinak se ale snažili zasáhnout do života veverek co nejméně.

Některé berkeleyské veverky už si vysloužili přezdívky. K oblíbencům patří třeba Plamen, Raketa nebo Dave. Největším miláčkem výzkumníků je však Peter. Navzdory jménu jde o samičku. S jinými veverkami si ji těžko někdo splete. Při jakési nehodě přišla nejen o chundelatou oháňku, ale dokonce i o jednu nohu. Peter je mezi veverkami skutečná celebrita. Žije na prestižní adrese Chancellor Esplanade, na níž sídlí i rektorát university, a navzdory svému postižení patří ve shánění potravy a jejím „investování“ k nejúspěšnějším.

Dobře schované zásoby prvotřídní kvality

Veverka liščí

Berkeleyské veverky liščí se živí žaludy, semínky ze šišek, vlašskými i lískovými ořechy nebo mandlemi. Výzkumníci jim někdy vylepšují jídelníček o buráky. Veverky jsou aktivní po celý rok. Neupadají do zimního spánku tak jako jejich někteří vzdálenější příbuzní. Úroda na stromech jim nezajistí celoroční přísun potravy. Proto si veverky vytvářejí zásoby na zimu.Trhají ořechy tak, že je sevřou do zubů a za vydatné pomoci jedné tlapky plod nakonec uškubnou z větvičky. Buď si na něm rovnou pochutnají, anebo ho odnesou do skrýše. Není výjimkou, když transportují ořech na vzdálenost více než sto metrů a tam ho teprve zahrabou.

Vědce zajímá, podle čeho veverka později svou skrýš zase najde. Celkem odhalili více než tisíc veverčích skrýší. Pomocí systému GPS zaznamenali jejich polohu do mapy, na níž jsou zaneseny i všechny budovy, stromy, keře a dokonce i každá popelnice.

Vědci dlouho veverky podezírali, že svou skrýš vyčenichají. Výzkum z Berkeley ale nasvědčuje tomu, že čich nehraje při hledání rozhodující roli. Zvířata si ukládají do paměti celou řadu místních orientačních bodů a těmi se pak řídí. Čich přijde zřejmě na řadu až ve finální fázi pátrání. Není bez zajímavosti, že si veverky mnohem lépe pamatují své vlastní skrýše než skrýše, kam si schovaly potravu jiné veverky.

Lesní zákoutí v areálu Kalifornské univerzity - Strawberry Creek poblíž Dwinelle Hall

Dnes už je jasné, že si veverky počínají jako zkušení investoři. Když se jim povede utrhnout ořech, velmi důkladně ho prozkoumají. Třesou například hlavou tak, aby slyšely, zda jádro uvnitř ořechu chrastí nebo ne. Pokud není ořech špičkové kvality, veverka ho většinou na místě sežere. Do zásoby ukládá jen ty nejlepší ořechy – podobně jako uvážlivý investor skládá portfolio svých investic jen z těch nejkvalitnějších akcií a obligací slibujících v budoucnu jistý zisk. Veverka dokáže „spořit“. Nesní kvalitní ořech ihned, ale ponechá si jej na dobu nouze, kdy jeho hodnota významně stoupne.

Spoří si na horší časy a počínají si přitom velmi chytře,“ hodnotí veverky Lucia Jacobsová.
Pokusy odhalily, že pro takový způsob života disponují veverky liščí celou řadu vrozených předpokladů. Vědci jim například ukládali odměnu ve formě buráků do uzavíratelných schránek a veverky se je naučily velmi rychle otevírat. Pak vědci jednu schránku zamkli a čekali na veverčí reakci. Veverky zamčená schránka s burákem zjevně rozladila, ale odmítaly se vzdát. Zkoušely otevřít schránku znovu a znovu. Neopakovaly však naučený postup, který už jednou selhal. Snažily se najít nový způsob otevírání, aby se dostaly k pochoutce uvnitř.
„Jsou nejen chytré, ale při zdolávání obtíží také překvapivě nápadité a vytrvalé,“ chválí veverky Lucia Jacobsová.

autor:Jaroslav Petr
  • Příroda
  • výzkum
  • veverka liščí
  • Kalifornská univerzita