Většina těch, kteří páchají sexuální delikt na dětech, nejsou pedofilové. Stigmatizace parafilie je velký problém, říká psychosexuoložka Klapilová

24. říjen 2022

S diagnózou parafilie se můžou v naší zemi podle dostupných dat potýkat desetitisíce lidí. Preventivní program Parafilik nabízí pomoc lidem se sklony k sexuální agresivitě, fetišismu a dalším druhům parafilií. O programu i neobvyklých sexuálních preferencích hovoří ve Studiu Leonardo vedoucí Centra pro sexuální zdraví a prevenci Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) sexuoložka Kateřina Klapilová.

Definicí parafilie – starším výrazem sexuální deviace – je stálá a silná preference neobvyklých sexuálních objektů (např. dítě, adolescent, ale i předměty jako latex, obuv, atd.) nebo aktivit, které zahrnují nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či násilí při sexu (např. sexuální sadismus, patologická sexuální agrese). Parafilii nelze vyléčit ve smyslu změny preference.

Čtěte také

„To, že má někdo parafilii, si skutečně nevybral. Není to, jak si třeba někdo myslí, nějaká rozežranost, rozšiřování sexuálního repertoáru. Je to něco, pro co máme vrozené dispozice a na co přicházíme nejčastěji v období dospívání, kdy si začínáme uvědomovat, co nás sexuálně vzrušuje nebo co chceme sexuálně provádět s jinými osobami.“

Věda momentálně nemá jasnou odpověď na to, čím jsou parafilie způsobeny. Převládá názor, že s parafilií se člověk rodí a působení výchovy a prostředí může pouze ovlivnit její projevy. Je však zapotřebí myslet na to, že sexuální fantazie nejsou to samé jako sexuální přání. Mnoho lidí si představuje věci, které by je v reálném světě vůbec nevzrušily a nikdy by je neudělali. To, že někdo trpí parafilií, neznamená, že se dopustí nějakého trestného činu.

Je nutné důsledné probraní toho, jak sexuální fantazie, touhy, myšlenky vypadají, jakou proporci času to danému člověku zabírá.
Kateřina Klapilová

„Ztotožňování parafilie a sexuální delikvence je velkým problémem naší společnosti…  Stigmatizace je velká, jako u všech duševních poruch. Ale ještě dvojí tím, že je to spojované se sexuální delikvencí.“

Diagnostiku parafilie může provést pouze vyškolený odborník za pomoci rozhovoru o sexuálním chování a prožívání diagnostikovaného a případně pomocí dalších dotazníků a testových metod.

Mnoho lidí se prý obává, zda netrpí právě nějakou parafilií. „To ale mnohem častěji spíš souvisí s jinými poruchami jako obsedantně-kompulzivními či úzkostnými poruchami.“

U nás je medikace až terapií druhé volby. Snažíme se působit pomocí poradenství a terapie.
Kateřina Klapilová

„Diagnostika je skutečně důležitá a v Parafiliku ji dělají odborníci, kteří vědí, jak se správně zeptat. Je nutné důsledné probraní toho, jak sexuální fantazie, touhy, myšlenky vypadají, jakou proporci času to danému člověku zabírá, jak moc je schopný nějakých běžnějších sexuálních aktivit, jestli mu to způsobuje problém nebo jestli je třeba stejně tématem i nějaká majoritní sexualita.“

Existují vodítka, zda by někdo mohl trpět parafilií. Patří mezi ně vědomí, že se člověk zamilovává do jiných osob či věcí než ostatní (např. malé děti), druh fotek a videí s erotickým nábojem, které vyhledává na internetu, či fantazie a masturbační představy. Jedna osoba může mít více parafilií a parafilie se netýkají pouze mužů, ale i žen.

Význam odborné péče

Odborná péče pomáhá parafilikům lépe zvládat jejich situaci – byť třeba jen ve formě občasných konzultací.

I parafilní osoby mohou mít dlouhodobé partnery. Mnoho pacientů není exkluzivně parafilních – dokáží mít běžný sexuální vztah s věkově přiměřeným partnerem a provozovat s ním klasický sex, jen je kromě toho velmi přitahují i jiní lidé, objekty či aktivity.

Čtěte také

„Spousta parafiliků umí (svou situaci) s okolím sdílet. To okolí na to ale musí být připravené. Často v období coming outu je na to ten člověk sám. Může si najít kamaráda, samopodpůrnou komunitu a tam to začíná. Pak se odhodlává to říct svému okolí a záleží na reakcích, na nastavení rodiny, partnera, jakým způsobem to přijme, ale záleží to i na té osobě, jak to umí říct. Je velmi důležité, když si to ten člověk může nacvičit třeba s terapeutem.“ 

Parafilikům není během terapie automaticky předepisována medikace nebo nařizována ústavní léčba. Léky mohou v některých situacích pomoci – například s tlumením nežádoucích sexuálních tužeb, když člověk nemá sám sebe pod kontrolou a bojí se, že by se nemusel ovládnout a mohl někomu ublížit.

Zvláště v případě společensky velmi sledované parafilie – pedofilie – neplatí, že takový člověk vždy ubližuje dítěti.

 „U nás je medikace až terapií druhé volby. Snažíme se působit pomocí poradenství a terapie... Co se týče ambulantní nebo ústavní sexuologické léčby, ta je většinou nařizována až ve chvíli, kdy člověk cítí, že by to potřeboval a má opravdu problém, obává se, že by mohl své sexuální chování nezvládnout.“

Pedofil nutně neubližuje dětem

Zvláště v případě společensky velmi sledované parafilie  pedofilie  neplatí, že takový člověk vždy ubližuje dítěti. „Znamená to, že ho děti buď sexuálně vzrušují, nebo že se do nich také zamilovává.“

„Pedofil tedy děti může vyhledávat také jen jako partnery, protože je má rád. Mohou, ale nemusí se vyskytovat v jeho sexuálních fantaziích, ale vůbec se vůči nim nemusí sexuálně chovat a také se často nechová.“

Máme přetížený systém a málo sexuologů, čekací listiny jsou velmi dlouhé a čas na to si popovídat je tam pak velmi krátký.
Kateřina Klapilová

Ostatně celosvětové statistiky ukazují, že většina těch, kteří páchají sexuální delikvenci proti dětem, má jiný problém než pedofilii.

„Například konají pod vlivem omamných látek nebo jsou to lidé sexuálně frustrovaní, kteří využijí dítě jako náhradní sexuální objekt, nebo jsou tito pachatelé sami ještě dětmi. Pachatelů je tedy mnoho typů a parafilik je jen jedním z nich.“

Stigmatizace a přetížený systém pomoci

„Strach těch lidí je velký a často oprávněný, ale právě náš projekt Parafilik zahrnuje i osvětu a destigmatizaci. Mediální kampaň funguje, takže lidé se pak osmělují k nám chodit, vidíme narůstající tendenci,“ chválí přínos aktivit Národního ústavu duševního zdraví Klapilová.

Cílem projektu je snížit riziko, že by lidé s problematickým sexuálním nastavením mohli dojít až do situace, ve které by někoho sexuálně zneužili.

Čtěte také

„Máme přetížený systém a málo sexuologů, čekací listiny jsou velmi dlouhé a čas na to si popovídat je tam pak velmi krátký. Není tam vůbec čas na nějakou terapeutickou či poradenskou intenzivní činnost nebo intervenci ze strany odborníka nebo budování důvěry… Čas a odhodlání s tím vyjít je strašně dlouhý. Říkáme tomu doba latence, než se člověk odhodlá přijít do systému. To trvá až 5 let.“

Poradnu projektu Parafilik zájemci najdou na webu Národního ústavu duševního zdraví nebo můžou psát na email: parafilik@nudz.cz

Poslechnětě si celý pořad v audiozáznamu. Moderuje Lenka Pištěková.

autoři: Lenka Pištěková , oci
Spustit audio

Související