Veronika Lefrancois: Římský pozdrav aneb Itálie a neofašismus

Přitom takzvaný římský neboli fašistický pozdrav, symbol Mussoliniho režimu, je v Itálii od konce druhé světové války zakázaný, podobně jako nacistický pozdrav v Německu, který byl římským pozdravem inspirován.

Čtěte také

Marek Hudema: Kdo je vlastně italská premiérka Giorgia Meloniová?

Nicméně každým rokem se stejná scéna opakuje. Polovojenské shromáždění neofašistických aktivistů se v ulici Acca Larenzia odehrává pravidelně v lednu, na počest tří mladých stoupenců extrémní pravice, kteří byli na tomto místě zabiti roku 1978, uprostřed období takzvaných olověných let. V té době byly atentáty a násilné potyčky mezi stoupenci krajní levice a pravice na denním pořádku.

Letošní demonstrace vyvolala v Itálii větší pobouření než obvykle, neboť opozice ji evidentně využila, aby uvedla do rozpaků současnou vládu Georgie Meloniové, jejíž strana Bratři Itálie má kořeny v neofašistické politice. Ačkoliv se představitelé vládní strany od neofašistických demonstrací obvykle distancují, sama Meloniová se k této manifestaci nevyjádřila, což ještě umocnilo kritiku ze strany opozice.

Vládní strana nemá zájem na jakékoliv podpoře natolik znepokojivého představení, jako bylo shromáždění v ulici Acca Larenzia. Naopak premiérka Meloniová se od svého nástupu do funkce snaží spolupracovat s Evropskou unií a dokazovat, že hnutí Bratři Itálie je stejně spolehlivé a profesionální jako jiné demokratické strany. Přesto její strana nese dosud ve znaku stejný tříbarevný plamen, jaký symbolizoval Italské sociální hnutí, založené po válce bývalými fašisty, na které Bratři Itálie navazují.

Stíny minulosti

Debaty se teď vedou na téma, zda je fašistický pozdrav opravdu trestný čin. Zákon z roku 1953 stanoví trest odnětí svobody pro každého, kdo se dopouští oslavy fašismu nebo používá fašistické symboly, a představuje tak konkrétní nebezpečí znovunastolení fašistické strany.

Čtěte také

Mussolini v mýtu a v paměti aneb proč není nostalgický pohled na fašismus na místě

A právě v tomto bodě se interpretace zákona rozcházejí. Podle některých v případě manifestace v ulici Acca Larenzia žádné takové nebezpečí nehrozilo, protože šlo pouze o vzpomínkovou akci, která prý nikoho nepodněcovala k nenávisti.

Tyto debaty svědčí o tom, že se italská společnost se svou fašistickou minulostí stále ještě vypořádává. A i když se tentokrát jednalo jen o hrstku nostalgických obdivovatelů Mussoliniho, podobné manifestace vyvolávají pokaždé bouřlivé reakce v Itálii, ale i v zahraničí.

Letošní akce v ulici Acca Larenzia se bohužel také velmi hodila do krámu propagandy Vladimíra Putina. Ruská média do omrzení vysílala záběry z Říma a doprovázela je komentáři o tom, jak je dnes celý Západ prolezlý fašismem, a že se tedy není co divit, když poskytuje podporu údajným fašistům na Ukrajině.

Autorka je publicistka