Apolena Rychlíková: První máj, hajlování v Brně čas?

02619659.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02619659.jpeg

Už zase uběhly dva roky od chvíle, kdy se do Brna sjeli neonacisté a neonacistky a dostalo se jim tam vřelého přijetí v podobě různého trollingu, zapojování do zábavných her a výsměchu, jaký scéna už delší dobu nezažila.

Pod heslem „kdo si hraje, nehajluje“ se tehdy Brno proměnilo ve spontánní platformu různých sofistikovaných i úplně obyčejných forem protestu.

Útok na Feriho není běžná hospodská rvačka. Do 90. let se nevracíme, ale jsou tu znepokojivé signály, míní expert

Dominik Feri po útoku

Poslanec TOP 09 Dominik Feri byl o víkendu napaden na koštu vína. Podle jednoho ze svědků při incidentu padly i rasistické nadávky. Vyšetřovatelé připisují chování aktérů alkoholu. Podobně to komentuje řada lidí na sociálních sítích. Jiné hlasy varují, že to může být předzvěst něčeho mnohem horšího. O čem incident vypovídá? A jak je to s pronikáním extremismu do politiky? Odpovídá politolog a odborník na extremismus Jan Charvát z FSV UK.

Tradice prvomájových debaklů jakoby v Brně zakořenila – během uplynulých let se neonacistům nepodařilo Brnem projít v klidu, natož jakkoliv důstojně. Brno funguje už tradičně jako město, kde se spojují různí lidé napříč společností, aby si mohli z neonacistů dělat legraci – a zatím se to daří.

Vznikly už uličky hanby, transparenty „Jeďte radši do přírody“, vtipné protestsongy, demonstranti na kolech s hesly jako „Čistá trasa“ nebo skautské trollení pomocí bublifuků, které právě před dvěma roky dalo vzniknout legendární fotce tehdy šestnáctileté skautky „Lály“ Lucie Myslíkové.

Na snímku Vladimíra Čičmance řve holohlavý „vlastenec“ na mladou holku jen z několika centimetrů, a ta se mu, jak jinak, jen shovívavě směje. „Správný vlastenec nehajluje“, měla tehdy Myslíková na jednom ze svých transparentů.

Rasismus se rodí v homogenních zaměstnáních

Letos se neonacisti do města vracejí. Jejich cílem je údajně pozvednout Evropu z duchovního a biologického bahna. A prý budou letos pochodovat s pochodněmi a hezky v trojstupu. Je to vlastně až obdivuhodné – kolik trapasů a ponižujících situací budou muset ještě zažít, aby se do druhého největšího města raději už nikdy nevrátili?

„Gaučový rasismus nikdy nezmizel.“ S historikem Ondřejem Danielem o proměnách české nesnášenlivosti

Extremisté se sešli na pražském Můstku

Devadesátá léta v Česku nebyla jen dobou bezstarostných parties a kulturního boomu, ale taky obdobím výrazné vlny násilí, desítek rasových vražd a zločinů z nenávisti. Je dnes situace lepší, nebo můžeme čekat návrat násilí? Nejen proměny české neonacistické scény popisuje v rozhovoru historik Ondřej Daniel.  

Jistě, hodně věcí se změnilo. Neliberální odpovědí na liberální Brno se před lety stali Slušní lidé, krajně pravicové uskupení vyhazovačů z diskoték, kteří nám svým upřímným názvem alespoň definitivně odpověděli na otázku, jestli se v politice má smysl zaklínat „slušností“.

Povedlo se jim také pár perfomancí – zakrýt na růžovo přetřený tank Davida Černého nebo v modrých trikotech obestoupit divadelníky z Chorvatska, protože nepochopili, že to, co se děje na divadelním jevišti, není tak úplně realita.

I když léta pravidelného blokování udělaly z pochodů krajní pravice v Brně frašku, je důležité se neonacistům pravidelně stavět. Letos uplynulo deset let od vhození zápalné lahve do oken domu, který obývali Romové. Toto napadení odnesla tehdy malá Natálka a patří k tomu nejzbabělejšímu, co tu kdy náckové předvedli.

Režisér Tomáš Kratochvíl o filmu Češi proti Čechům: Rasismus je jako bující nádor v hlavě

03557490.jpeg

Snímek Češi proti Čechům je jakousi filmovou reportáží ze severočeských Předlic v Ústí nad Labem, které mají pověst jednoho z nejhorších romských ghett. Autor filmu Tomáš Kratochvíl se chtěl na vlastní kůži přesvědčit, zda je život v Předlicích tak strašný, jak udává většina českých médií. Výsledek nakonec zřejmě překvapil i jeho samého.

Jenže problém dnes je, že agendu Vandase a jeho boys už dávno převzali jiní. Když neonacisté cupitali Brnem před čtyřmi lety, stěžoval si samotný Vandas na to, že proti takovým uprchlíkům je dnes každý – od Okamury přes Janu Černochovou z ODS.

„My jsme s tím přišli první a bylo to považované za extremismus, dneska to říkají všichni,“ lamentoval. Jeho projev byl steskem muže, který si kdysi věřil a chtěl se stát lídrem krajní pravice, pak ale místo toho jen zpovzdálí přihlížel, jak s gustem a stoupající politickou mocí hnědnou ti druzí a on končí na smetišti dějin.

A totéž by se dalo říct i o společnosti: jak ukázal nedávný útok na Dominika Feriho, opovrhování nějakými etniky vůbec není jen otázkou několika mála extremistů. Překvapení, že by na Feriho rasistickými nadávkami i fyzicky mohl útočit i „studovaný doktor“ ale není na místě.

Jak ukázal loňský výzkum Karin Hoření a ÚSTRu, kauzalita mezi vzděláním nebo třeba i věkem a předsudky neexistuje. Mladí, kteří prošli na školách protirasistickými vzdělávacími programy, mají nedůvěru nejen k Romům, ale i k Židům.

Apolena Rychlíková

A stejně tak výzkum poukázal na to, že rasismus se rodí v homogenních zaměstnáních, mezi které zdravotnictví anebo třeba i učitelství patří. I když je problematika zločinů z nenávisti a společenské netolerance složitější a i když neonacisté minimálně od janovských událostí před více než deseti lety netvoří jádro českého rasismu, je dobré jim umět dát najevo, že jejich pseudovážné producírování s pochodněmi je naprosto k smíchu. Snad to Brno zítra zase dokáže.