Veronika Lefrancois: Mohou italská muzea řídit jen Italové?

28. únor 2021

K Trumpovu neslavně proslulému sloganu „America first“ by se mohl připojit slogan „Italians first“. Možná ne ve všech oblastech, ale co se týče správy jejich bohatého kulturního dědictví, mají někteří Italové dojem, že se cizinci snaží příliš míchat do této sféry italského veřejného života.

Ukázalo se to znovu před několika dny, kdy byl do vedení archeologického areálu v Pompejích jmenován německý archeolog Gabriel Zuchtriegel. Toto rozhodnutí ministerstva kultury vyvolalo v médiích bouřlivé polemiky a způsobilo dokonce demisi dvou členů vědeckého výboru této významné kulturní památky. Oba badatelé tak vyjádřili svůj protest proti jmenování nového ředitele s poukazem na jeho mládí a údajný nedostatek zkušeností.

Čtěte také

Přitom Zuchtriegel má za sebou pět let řízení jiného klenotu antické kultury z okolí Neapole – archeologického parku Paestum, který se pod jeho vedením rozvinul a zmodernizoval. Když byl roku 2015 do této funkce jmenován, stal se Zuchtriegel ve svých 34 letech nejmladším z ředitelů italských státních muzeí. A to je neobvyklé na místní poměry, kde se na postup v kariéře zpravidla čeká až do zralého věku.

Cizák

Čtěte také

Další kritiky se týkají národnosti nového ředitele. V některých italských kulturních kruzích vládne názor, že není třeba hledat talenty v zahraničí, když přece Itálie má dostatek svých vlastních odborníků. Tyto spory nejsou nové. Objevily se už v roce 2015, kdy tehdejší ministr kultury Dario Franceschini poprvé umožnil cizím státním příslušníkům řídit italská muzea. Cílem bylo vnést nové, neotřelé nápady a přístupy do vedení kulturních institucí.

V té době se do čela správy jednoho z nejslavnějších italských muzeí, florentské Gallerie Uffizi, dostal jiný Němec, Eike Schmidt. Tomuto řediteli se podařilo přeměnit zkostnatělé byrokratické vedení v moderní dynamický management, který návštěvníky nepovažuje za nutné zlo, ale díky inovativnímu pojetí je naopak přitahuje, a to i za současné krizové situace v oblasti cestovního ruchu.

Nicméně tolerantní postoj k cizincům na čelních postech italských kulturních institucí byl zpochybněn v době populistické vlády mezi lety 2018 a 2019. Tehdejší ministr kultury Alberto Bonisoli omezil autonomii státních muzeí, posílil vládní dohled nad jejich financemi a mimo jiné se mermomocí snažil zabránit zapůjčení děl Leonarda da Vinci na rozsáhlou výstavu organizovanou v pařížském Louvru. Francie přece Itálii ukradla Monu Lisu! Několik zahraničních ředitelů italských muzeí přišlo v té době o místo a odešlo ze země.

Liberálnější ministr Dario Franceschini je ale naštěstí zpět ve vládě a s ním i jeho původní snahy o prosazování zahraničních odborníků. Bohužel v některých případech se chyby z minulosti nedají napravit. Propuštění ředitelé si našli uplatnění jinde ve světě a mnozí experti se dnes zdráhají přijmout místo v zemi, kde se politická situace tak často mění.

Covidová pandemie způsobila italským muzeím těžké ztráty. Kulturní památky se sice v posledních týdnech návštěvníkům znovu pootevřely, alespoň v oblastech s přijatelnou zdravotní situací, na dříve běžné zástupy turistů se ale nedá spoléhat. Muzea tedy budou o to více potřebovat pružné a kreativní vedení, které by je vyvedlo z krize, a to nezávisle na státním občanství jejich ředitelů.

Autorka je publicistka

Spustit audio

Související