Vědecké studie můžou škodit chráněným živočichům. Lidé je snadněji objeví

27. červen 2017

Vědci řeší důležité dilema: Co z výsledků svých výzkumů zveřejnit například v odborných časopisech? Aby zpráva měla vědeckou hodnotu, musí být co nejpřesnější. Pokud popisuje nově objevený nebo ohrožený druh, ve zprávě nesmí chybět přesné místo pozorování. A to může být problém.

Jak varuje David Lindenmayer z Americké asociace pro rozvoj vědy, v době vyspělých informačních technologií není problém, aby se k vědeckým zprávám dostali lovci senzací. A článek, který měl přispět k ochraně druhu, naopak způsobí jeho ještě větší ohrožení.

Téma je aktuální i u nás. V Nálezové databázi ochrany přírody, kterou provozuje Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (AOPK), najdeme na 24 tisíc rostlinných i živočišných druhů, které žijí na našem území. Databáze má část veřejnou a část jen pro odborníky a pracovníky ochrany přírody.

S databází je navíc propojena mobilní aplikace BioLog, která vám ukáže, které zajímavé druhy se vyskytují v místě, kde se zrovna nacházíte. AOPK právě řeší, na které druhy je možné veřejně upozorňovat.

Zatím se místa výskytu nejohroženějších druhů většinou veřejně neuvádí. Ale to se nejspíš změní a to, kde na velmi vzácné rostliny nebo zvířata narazíme, se bez problémů dozvíme. Ale jak prozrazuje ředitel odboru monitoringu biodiverzity Karel Chobot, jednoznačný názor se v AOPK zatím nepodařilo prosadit.

Neveřejné údaje

Neveřejná jsou například umístění fotopastí. Důvody jsou dva. Prvním je ochrana zvířat. Za druhým se skrývá obava o majetek. Stává se totiž, že si často fotopast někdo přivlastní.

Fotopast

Nezveřejňují se ani místa hnízdění vzácných dravců. „Jednak to láká příznivce sokolnictví, ale třeba i fotografy vzácných druhů. To vede k velkému rušení u hnízd, případně k jejich zničení,“ vysvětluje Chobot.

Narušení prostředí do několika měsíců

Právě i Lindenmayer upozorňuje na fotografy. Ohroženým druhům se může v té které lokalitě dařit díky tomu, že v ní mají klid. Jenže když do ní začnou proudit davy lidí, může to skončit tím, že druh vymizí. Lindenmayer zmiňuje, že takto ve volné přírodě pravděpodobně vyhynula asi dvacítka nově popsaných druhů plazů. Místa výskytu vzácných druhů se prý naruší v řádu měsíců od zveřejnění studií o nich. A nevadí to jen zvířatům, ale i majitelům těch pozemků.

Pokud se ve studii neobjeví přesná lokalita, bude působit neseriózně. Jde také o to, aby na výzkum mohl někdo další navázat. Tím, že odborníci znají veškeré podrobnosti, aniž by je museli pracně získávat od autora studie, se ochrana druhů zlepšuje. Podle Lindenmayera ale asi nakonec nezbude nic jiného, než velmi pečlivě zvažovat, které údaje odborníci zveřejní a které ne.

autor: Daniel Mrázek
Spustit audio