Večery s Klementem Gottwaldem a jiné zážitky Ferdinanda Peroutky

Při vzpomínce na výročí vzniku Československa stojí za to zaznamenat Peroutkův zážitek z 28. října 1918 v Praze, který byl dost smíšený. Navzdory všeobecnému nadšení zůstal v té chvíli jaksi za zrcadlem, ve světě pochybujícího intelektuála.

Když se ocitl v zajetí slavnostních průvodů a demonstrací, cítil vedle povznášejících pocitů zároveň obavu ze síly davu jako trochu nevyzpytatelné a manipulovatelné entity. Což byl pocit, který mu zjevně zůstal celoživotně.

Pokud je energie davu obrácená k pozitivním cílům, je to dobré, ale co co se stane, když se zvrátí do něčeho negativního? Jak ji potom zkrotit?

Paní Marta a strašlivý pan Peroutka

S letošním výročím vzniku KSČ je dobré připomenout Peroutkovy rozhovory s Klementem Gottwaldem, které se odehrály na přelomu let 1946 a 1947. Gottwald už v pozici předsedy vlády si tehdy hrál na státníka a Peroutkova osobnost ho zjevně přitahovala, stejně jako jeho ženu Martu. Ta se údajně dříve vyjadřovala o slavném novináři výhradně jako o „strašlivém panu Peroutkovi“.  

Čtěte také

Když stoupal Gottwald s KSČ na vrchol moci. O přebírání státu po únoru 1948

Došlo tedy k několikerému pozvání do domácnosti Gottwaldových na jakési večerní dýchánky, pochopitelně se při tom také pilo, ale Peroutka sám si dával dobrý pozor, aby se nikdy neopil a neztratil koncentraci.

Navzdory přátelské atmosféře se prý neubránil pocitu, že kdyby v tu chvíli Gottwald měl tu moc a příslušné rozkazy z Moskvy, bez váhání by Peroutku nechal na místě zatknout.

Peroutka tato pozvání neodmítal především proto, že ho jako novináře pochopitelně zajímalo, o čem se chce s ním předseda KSČ a vlády radit nebo jaké informace by ho zajímaly.

Došlo především na to druhé. Gottwald se zjevně snažil skrz Peroutku získat informace z nekomunistických kulturních a novinářských kruhů, byla to doba, kdy se ještě částečně snažil svou – přiznejme tehdy nemalou – veřejnou autoritu podpořit a strategicky rozšířit i u nekomunistické inteligence.

Není ovšem náhoda, že na jaře a v létě 1947 v souvislosti s vyostřením politické situace v zemi tyto Gottwaldovy sondáže skončily a Peroutka se definitivně zařadil mezi nežádoucí osoby.

Co s Eliškou Krásnohorskou?

Ale nejenom touto trochu pikantní sérií svědectví přineseme v Archivu Plus. Zaměříme se i na Peroutkovy začátky, úvahy o vlastenectví a o nelehkém rozhodování, za jakých okolností opouštět zemi před hrozbou totalitního režimu, nebo naopak zůstávat se svým národem.

Čtěte také

Dokument, který překvapil i tvůrce. Co nového zjistili o Ferdinandu Peroutkovi?

I s tím rizikem, že zůstat může znamenat, že nakonec skončíte za branami koncentračního tábora. To už Peroutka podruhé riskovat nechtěl.

Jen občas došlo při rozhovorech s Jiřím Kárnetem na trochu odlehčenější historky – například uslyšíme krátkou Peroutkovu recitaci jedné ne příliš podařené básně od Elišky Krásnohorské.

Co měl Peroutka zrovna s Krásnohorskou společného? Uslyšíte v Archivu Plus.