Vášeň pro fotbal

Jak shrnuje Jiří Hora, fotbalový fanoušek, zakladatel Klubu přátel Josefa Masopusta, který se šampionátu účastnil, mistrovství v Brazílii bylo karnevalem národů. Dle něj byla atmosféra jedinečná, umocněná právě tím, že se šampionát konal v Brazílii. Fotbal je dle něj cítit z lidí, z města, z míst, je všudypřítomný a rozměr zapálení je až šokující.

Mistrovství světa bylo pro mnohé Brazilce natolik důležité, že se na stadion pokoušeli dostat i bez lístků. A mnohým se to povedlo. Prostě si vyhlédli pořadatele nebo stevarda, který kontroluje u vstupu na méně střeženém místě, a s pomocí „všimného“ se jim podařilo dostat dovnitř. Sami uznávají, že organizační režim je tu prostě volnější než například v Německu.

Čtěte také

Někteří Jihoameričané šli se svou touhou za každou cenu vidět zápas svého týmu ještě dál. V éře přísných kontrol a všudypřítomných kamer se poprvé v historii světových šampionátů stalo, že si fanoušci cestu na stadion jednoduše prorazili. Horda více než 80 Chilanů, kterým se nepodařilo sehnat lístky, před zápasem jejich týmu se Španělskem na Marakaná v Riu zbořila provizorní plot a přes tiskové středisko se hnala dovnitř. Hodnou chvíli trvalo, než se je organizátorům povedlo zastavit.

V Brazílii jste ale mohli během šampionátu narazit i na fanoušky ze zemí, které na turnaji vůbec nehrály. Peruánci, Venezuelané a další. Ti všichni si přijeli užít mistrovství, tedy v místní řeči kopu, na vlastním kontinentu. Obrovskou skupinu tvořili i Argentinci, kterých bylo v Brazílii odhadem až 100 tisíc.

Ale mistrovství to nebyla jen radost ze sportu. Obrovské množství lidí kvůli mistrovství světa trpí, spousta Brazilců přišla o své domovy, úřady je zkrátka nechaly vystěhovat, většinou bez odpovídající náhrady. Někdy dokonce během 24 hodin. Stadiony byly předražené a postavené bez ohledu na urbanistický plán měst.

Profesor hostující na univerzitě ve Fluminense a kritik FIFA Chris Gaffney|foto: Jan Kaliba

Jak shrnuje Christopher Gaffney, odborník na plánování měst, turnaj posloužil ke zničení lidmi velmi oblíbených veřejných míst ve prospěch soukromého zisku. Mistrovství světa se během let proměnilo ze sportovního v obchodní projekt. Fotbal je záminka k vydělávání peněz, které se ale nedostanou lidem v pořadatelské zemi a těm obyčejným, co tvoří fotbalové hnutí. FIFA nebude zdravá, dokud se tohle nezmění. Romantický ideál fotbalu jako lidové hry je stále živý na hřištích a pláccích, ale na vrcholné úrovni umřel.

Fotbal v luxusním balení FIFA, místo aby spojoval, tak brazilskou společnost rozdělil na ty, kteří si na tenhle naleštěný balíček směli sáhnout a na ty, co si to dovolit nemohli a museli ho sledovat za plotem.

Čtěte také

Generální sekretář FIFA Valcke před lety prohlásil, že demokracie překáží světovým šampionátům, protože je pomalá. A byznys model mistrovství světa, ale i olympiády, je z podstaty protidemokratický, protože vyžaduje realizovat náročný projekt ve velmi krátkém čase. Pro pořádání olympiády byla ideální Čína, fotbalu zas vyhovuje Rusko, kde tradice demokracie chybí, což FIFA naprosto vyhovuje. Může klást požadavky a nezdržovat se demokratickými procesy. Tož je mnohem jednodušší v zemích, jako je Rusko nebo Katar, které jsou příštími pořadateli mistrovství.

V Brazílii šlo také leccos obejít a rychle zařídit, ale oproti Rusku a Kataru má mistrovství světa pořádané v téhle zemi aspoň opodstatnění v místních lidech. Jejich vášeň pro fotbal jde vnímat na každém kroku a obzvlášť silné to bylo po historickém debaklu Brazílie 1:7 v semifinále turnaje s Němci.

Sedm prstů ukazovali Argentinci Brazilcům po jejich porážce 1:7 často|foto: Jan Kaliba

Na opravdovou fotbalovou vášeň je stále vzácnější na velkých akcích narazit. Mistrovství světa je totiž v posledních letech také vysoce luxusním zbožím a obchodní značkou, která se fotbalu coby lidové zábavě dovede celkem úspěšně vzdálit.