V Rakousku vše při starém

Na velkou koalici téměř nikdo nepomýšlel, protože Rakušané s ní mají letité dobré, ale převážně špatné zkušenosti. Po druhé světové válce byla jedinou možností, jak politicky zemi stabilizovat a zajistit jí mezinárodní uznání, ale postupně se změnila v kartelové proporční rozdělení všeho, včetně studentských kolejí, bank atd. A právě chování jedné z takových bank způsobilo před volbami starosti všem politikům, vládním i opozičním.

O Svobodných, vedených Heinzem Christianem Strachem nebo o BZÖ (Spojenectví pro budoucnost Rakouska), vedené Peterem Westenthalerem, se předpokládalo, že už nebudou hrát žádnou velkou roli, protože pravicová demagogie je už minulostí, na níž Rakušané už nebudou reagovat. Bohužel se tak nestalo, obě strany se dostaly do rakouského parlamentu a budou i nadále představovat hrozbu pro další vývoj demokracie v této zemi.

Lidovci navíc před volbami propadli jisté ztrátě bdělého politického vědomí, protože neustále v průzkumech vedli a navíc se domnívali, že velká aféra s odborářskou bankou BAWAG (Banka pro práci a hospodářství) jim pomůže ještě k většímu vítězství než se předpokládalo. BAWAG přitom následně ve volbách nehrál žádnou roli. O co v této aféře šlo?

Rakouský odborový svaz (ÖGB), respektive někteří jeho funkcionáři, navíc členové jeho hlavní sociálně - demokratické frakce, se pustili s pomocí svazových peněz do finančních spekulací dvojím způsobem. Jednak přímo přes nedůvěryhodný americký brokerský dům Refco a jednak nepřímo přes BAWAG. V říjnu 2005 poskytla tato banka majiteli firmy Refco panu Bennettovi kredit ve výši přes 350 milionů euro, ačkoli několik dnů předtím byl tento pán v Americe zatčen kvůli falšování bilančních zpráv firmy a Refco vyhlásila stav insolvence a ochrany věřitelů.

Ochrana věřitelů má zajistit, aby jim nepropadly jejich požadavky, při likvidaci firmy byly uspokojeny na prvním místě a až poté finanční požadavky vlastních majitelů firmy. Tak je tomu v německém právu, jenže v americkém je to naopak. Tam vyhlášení ochrany věřitelů neznamená ochranu věřitelů samotných, ale ochranu před věřiteli a to podle amerického insolventního práva. Podnikatel je tak chráněn před úplnou likvidací své činnosti.

V této situaci přijal ovšem BAWAG od Bennetta 34% akcií Refca, což vzbudilo bouři. V dubnu podali američtí věřitelé této firmy žalobu na BAWAG, obvinili ji ze spolčení na podvodu a požadovali 1, 3 miliardy dolarů. BAWAG jim nakonec nabídnul mimosoudní vyrovnání, protože náklady na soudní řízení jsou ve Spojených státech mimořádně drahé.

V červnu pak byla dohoda na světě, BAWAG zaplatí věřitelům a akcionářům Refca 683 milionů dolarů, 75% z této sumy dostanou věřitelé, zbytek se rozdělí mezi akcionáře, americký stát a fond obětí bankovních podvodů. BAWAG se dále zřekl zcela svého kreditu, který Refcu poskytl krátce před vyhlášením jeho insolvence. Se všemi dalšími věcmi to dohromady přišlo rakouskou odborářskou banku na jednu miliardu euro, čili v přepočtu něco přes 28 miliard korun.

Další ztráty vznikly přes podivné obchody v Karibiku, podivné platby na lichtenštejnské nadace a další firmy, jejichž existence se zakládala pouze na poštovní schránce. Celkově vznikl rakouským odborům dluh okolo 2 miliard euro. Taková účast v podezřelém mezinárodním spekulativním finančním provozu ( známý rakouský politolog Anton Pelinka mluví o tzv. Casino-Kapitalismu) přitom znamenala stejný skandál, jako kdyby se například církev podílela na provozu nevěstinců.

Další přešlap pak vznikl tím, že do celé věci zasáhli politikové a pokusili se věci řešit v duchu starých principů rakouské kartelové politiky. V květnu 2006 se spolková vláda pod vedením kancléře Wolfganga Schüssela rozhodla, že vydá pro BAWAG roční spolkové ručení ve výši maximálně 900 milionů euro. Čtyři velké rakouské banky a pojišťovny poskytly k tomu vlastní kapitál.

Rakouské odbory a BAWAG to ovšem také přišlo draho, protože se musely zcela vzdát svého 20% podílu na Rakouské národní bance, dalšího pozůstatku minulých dob. Na druhou stranu by ovšem zcela zbankrotovaly, protože by nemohly zaplatit dohodnuté platby do Spojených států. Podstata velkého finančního podvodu odborářů je přitom poměrně jednoduchá: někteří z nich iniciovali přes dceřiné lichtenštejnské nadace a další firmy kredity z odborových peněz a dostávali za to například od Refca akcie.

A co jsou to Refco a jim podobné firmy? Přece ty pověstné hnusné housenky, o nichž ještě nedávno mluvil tehdejší vůdce německých socialistů Franz Müntefering jako o zhoubě sociálně tržní ekonomiky. Hedge fondy, obchodníci s deriváty atd., to jsou ty současné projevy tzv. nemilosrdného a brutálního kapitalismu, s nímž musí všichni socialisté zápasit.

A nyní se ukázalo, že rakouští socialisté byli právě do takových obchodů namočeni až po uši a dokonce v nich utráceli peníze rakouských odborářů a na konci i rakouského státu. Je ironií rakouské historie, že lidovecký kancléř vyšel v tradičním duchu vstříc svým socialistickým protivníkům, zachránil rakouské odbory před rozpuštěním a ti ho pak ve volbách porazili demagogií o sociální spravedlnosti.

Tento případ svědčí o tom, že Rakušané jsou patrně na takové aféry zvyklí a zřejmě si myslí, že ti nahoře drží pospolu. Proto aféra BAWAG neměla žádné dopady. Občané byli ovšem citliví jako vždy na nové sociální sliby, které jim budou dány. Jakoby vzkazovali těm nahoře: vy se máte dobře, vzájemně si hrajete do kapsy, my vám to trpíme, ale musíte také pustit něco dolů.

To je podstata sociálního smíru v dnešním Rakousku. Jenže Lidová strana na nějaké pěkné sliby pozapomněla a místo toho si dala na plakáty hesla, která nikoho nezaujala a není divu: Österreich. Bleibt besser ( Rakousko. Zůstane při zlepšování) nebo Sicher. Österreich ( Jistě. Rakousko). Jinými slovy, všechno zůstane při starém a trochu se to bude zlepšovat.

Sázka na rakouské jistoty ovšem nevyšla, protože voliči od státu stále něco očekávají a rozhodují se podle toho, kdo se víc "ukáže". Socialisté se proto snažili, slíbili "zaručené penze", odstranění tzv. lékařské péče první a druhé kategorie, ačkoli snad každý, kdo byl ve veřejné rakouské nemocnici, byl příjemně překvapen úrovní a kvalitou péče.

A tak by se dalo z této malé historie nakonec vyvodit jedno poučení: Rakousko se tzv. proporční demokracie patrně jen tak nezbaví, bude jí znovu praktikovat v nějaké nové podobě a to mimo jiné proto, že si její fungování krátce před volbami krátce zopakovalo. Lidovci nakonec měli pravdu: Österreich. Bleibt besser. Vše zůstane při starém a trochu se to bude zlepšovat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .