V metru se cítím jako v katedrále. Ale nesmějí tam být lidé, přiznává jeho hlavní architektka Anna Švarc

24. únor 2025

Největší audioportál na českém internetu

U výstupu ve stanici Malostranská je kopie sochy Bernarda Brauna | Foto: Jolana Nováková, Český rozhlas

Poslechněte si celé Hovory Naděždy Hávové

„Je pravda, že být v metru mě uklidňuje, mám pocit, že jsem v nějaké katedrále, ale asi proto, že mám i zkušenost s prostory absolutně bez lidí – v ten moment vynikne jeho velkorysost, která není v jiných zemích běžná, u toho pražského je,“ říká hlavní architektka pražského metra Anna Švarc.

Ve stanici Malostranská jsou na zdech eloxované hliníkové výlisky ve tvaru konvexních a konkávních čoček

Když pak architektka podzemkou jede, vzpomíná si na momenty, kdy tam byla sama a užívala si „velkorysost, stejně jako to bývá v kostele“. Zajímavé také je, že pokud nejezdí vlakové soupravy ani tam nefouká.  

Pražané berou své metro často jen jako běžný dopravní prostředek.

„Ale pokud se pohybujete v centrální části města, všímejte si obkladů stanic. Je jich tam mnoho různých typů – ať už z poloušlechtilých kamenů, jsou tam umělecké skleněné obklady a samozřejmě ikonický eloxový obklad starého ,Ačka‘ i první a druhé trasy – profesně se jim říká prsa a antiprsa,“ vypočítává.

Umění je všude. Zvedněte hlavu

Umění je v metru k vidění na mnoha místech. „Najdete nespočet uměleckých děl – přesto, že teď na ně není úplně dobře posvíceno. Při každé rekonstrukci se vždy snažíme, aby znovu vynikly.

Ve stanici Karlovo náměstí objevíte ve vestibulu krásnou mozaiku

Například při aktuálních opravách Florence se sundala i obrovská mozaika Bitvy o Sokolovo, kterou si dosud asi moc lidí nevšimlo. Ale až ji vrátíme do vestibulu a bude mít patřičné osvětlení, tak věřím, že to úplně změní její charakter a konečně si jí lidé začnou všímat,“ uvažuje architektka Švarc. 

Naše metro je obrovské, jinde to tak ale není, například pařížské metro působí leckde stísněně.

„Asi to souvisí s velkorysosti veřejné stavby. Politický systém, za kterého tady stanice vznikaly, tak se ubíral k jednotlivci, ale investoval i do prostoru veřejného – alespoň tak se mi to jeví. Proto mají nadstandardní výzdobu i rozměry. V kapitalistických zemích západního světa se primárně jelo na utilitaritu. To znamená: čím menší a úspornější, tím lepší. Hlavně, aby to splnilo účel. Ani jeden z extrémů ale není pro lidi komfortní, proto je nejlíp hledat průsečík, který někde uprostřed.“ 

Anna Švarc

Ale pokud jde o samotné prostory nových stanic metra, které se staví, tak „navazujeme na předchozí technologii, takže primárně všechno stavíme v podobném měřítku“, přiznává architektka Anna Švarc. 

Která stanice se architektce líbí nejvíc, a která míň? Jak dlouho trvá, než se vybere název nového metra? Nejen na tyto otázky najdete odpovědi v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové.

 

autoři: Naděžda Hávová , lup

Související