V metru se cítím jako v katedrále. Ale nesmějí tam být lidé, přiznává jeho hlavní architektka Anna Švarc
„Je pravda, že být v metru mě uklidňuje, mám pocit, že jsem v nějaké katedrále, ale asi proto, že mám i zkušenost s prostory absolutně bez lidí – v ten moment vynikne jeho velkorysost, která není v jiných zemích běžná, u toho pražského je,“ říká hlavní architektka pražského metra Anna Švarc.
Když pak architektka podzemkou jede, vzpomíná si na momenty, kdy tam byla sama a užívala si „velkorysost, stejně jako to bývá v kostele“. Zajímavé také je, že pokud nejezdí vlakové soupravy ani tam nefouká.
Pražané berou své metro často jen jako běžný dopravní prostředek.
„Ale pokud se pohybujete v centrální části města, všímejte si obkladů stanic. Je jich tam mnoho různých typů – ať už z poloušlechtilých kamenů, jsou tam umělecké skleněné obklady a samozřejmě ikonický eloxový obklad starého ,Ačka‘ i první a druhé trasy – profesně se jim říká prsa a antiprsa,“ vypočítává.
Umění je všude. Zvedněte hlavu
Umění je v metru k vidění na mnoha místech. „Najdete nespočet uměleckých děl – přesto, že teď na ně není úplně dobře posvíceno. Při každé rekonstrukci se vždy snažíme, aby znovu vynikly.“
„Například při aktuálních opravách Florence se sundala i obrovská mozaika Bitvy o Sokolovo, kterou si dosud asi moc lidí nevšimlo. Ale až ji vrátíme do vestibulu a bude mít patřičné osvětlení, tak věřím, že to úplně změní její charakter a konečně si jí lidé začnou všímat,“ uvažuje architektka Švarc.
Naše metro je obrovské, jinde to tak ale není, například pařížské metro působí leckde stísněně.
„Asi to souvisí s velkorysosti veřejné stavby. Politický systém, za kterého tady stanice vznikaly, tak se ubíral k jednotlivci, ale investoval i do prostoru veřejného – alespoň tak se mi to jeví. Proto mají nadstandardní výzdobu i rozměry. V kapitalistických zemích západního světa se primárně jelo na utilitaritu. To znamená: čím menší a úspornější, tím lepší. Hlavně, aby to splnilo účel. Ani jeden z extrémů ale není pro lidi komfortní, proto je nejlíp hledat průsečík, který někde uprostřed.“
Ale pokud jde o samotné prostory nových stanic metra, které se staví, tak „navazujeme na předchozí technologii, takže primárně všechno stavíme v podobném měřítku“, přiznává architektka Anna Švarc.
Která stanice se architektce líbí nejvíc, a která míň? Jak dlouho trvá, než se vybere název nového metra? Nejen na tyto otázky najdete odpovědi v audiozáznamu pořadu Hovory Naděždy Hávové.
Související
-
Nejraději mám jeho tajuplnost, prozrazuje hlavní architektka pražského metra Anna Švarc
„Každá zkušenost v rámci podzemní dráhy mě obohacuje. To tajemno se stává součástí mě samotné a jsem na to pyšná,“ říká Anna Švarc.
-
Nejraději mám stanici Muzeum. Je velkorysá, přehledná a neprovokuje, říká architektka Anna Švarc
Jako dvanáctiletá stála Anna Švarc na „céčkové“ stanici metra C Muzeum a malovala tam jeden ze svých prvních obrazů. Později jako jistotu vystudovala architekturu.
-
Architektka Anna Švarc: Do metra patří umění
Architektka Anna Švarc má za úkol zlepšit vzhled stanic pražského metra. Nic ale nenavrhuje. Místo toho mluví, vysvětluje, domlouvá.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
