V cizím zájmu

Obviněný poslanec má za to, že v cizích službách nejedná, a brání se odkazem na údajnou dohodu televizí. Zrušení reklamy ve veřejnoprávní televizi by se této kompenzovalo zvýšením poplatků z kapes občana až na sto třicet pět korun místo dnešních pětasedmdesáti, a monopol soukromých televizí na reklamu by znamenal její zdražení, které by se promítlo do cen výrobků, kteréžto zvýšení by opět zaplatil občan. Odkazem na dohodu televizí tudíž pan poslanec dává ministrovi za pravdu, že doopravdy jedná v cizích službách, protože v jiných, než ve službě občanům, jejichž zájem je podstatou poslaneckého mandátu.

Mít dva televizní kanály, na kterých člověk není obtěžován reklamou, by přišlo diváka na hodně peněz. Kdyby si mohl vybrat, spíše by asi dal přednost dosavadní praxi, kdy za vysílání reklamy může televize trestat přeladěním na konkurenci, anebo odejít zkontrolovat obsah ledničky. Občan si ovšem vybrat nemůže. Rozhodnou poslanci, kteří jsou v pokušení upřednostnit řešení vyhovující vlivným televizím. V televizní reklamě se ročně jedná o nějakých osm milard korun, a tak cokoli je učiněno v zájmu takového byznysu, bude nepochybně oceněno a odměněno. Motivací mediální komise asi nemá smysl se obšírně zabývat. Pozoruhodná je motivace ministra Pavla Dostála. Svou včerejší poznámkou o službě cizím zájmům naznačil, že by poslanci mohli upřednostnit zájem občana. To by bylo příjemné překvapení.