V češtině přibývá překladů z korejštiny. Proč?

Tentýž institut dal k dispozici přes padesát významných korejských literárních děl v anglickém překladu. O dvou jihokorejských autorech se mluví jako o kandidátech na Nobelovu cenu. „Podpora korejské kultury v zahraničí je veřejným zájmem současné korejské politiky. I překladatelské projekty jsou součástí popularizace korejské kultury ve světě. Korejci kladou důraz na diplomatickou strategii softpower – snahy nejdříve se uchytit na kulturním poli, teprve na to pak nabalovat obchodní aktivity,“ říká koreanistka Petra Ben-Ari.

Korejci českou kulturu milují. „Do Česka se jezdí na dovolené, v Soulu mají repliku pražského orloje. Ale o korejské kultuře tady nikdo nic neví,“ připomíná Richard Klíčník z nakladatelství Argo. Téma totalitního severokorejského režimu je dnes oblíbené, a to především na západě. „Tam s totalitou nemají žádnou zkušenost. Příběhy ze severní Koreje umožňují podívat se pod pokličku nejtužšího totalitního režimu na světě.“

Posledním výrazným literárním počinem korejské provenience je autobiografická kniha „Abych přežila“ mladé Severokorejky Park Jonmi, která popisuje svůj útěk do Číny a Jižní Koreje. Kniha vyšla v říjnu v angličtině a dalších jazycích, včetně češtiny.

Park Jonmi v knize popisuje teror v rodné Severní Koreji, svůj útěk do Číny, kde padla i s matkou do rukou brutálních obchodníků s lidmi. Po strastiplné pouti se nakonec dostala do Jižní Koreje. „Když jsme s maminkou přecházely poušť Gobi, tak mi máma v legraci řekla: „Jednou bys o tom všem měla napsat knihu. Už jsi toho tolik zažila." Mně tehdy bylo 15. Netušila jsem, že se mi to splní a takhle rychle. Třeba to pomůže lidem v Severní Koreji, aby se svět dozvěděl o tom, v jakých podmínkách žijí."

Park Jonmi je dnes 22 let. Spolu s maminkou a starší sestrou žije v Jižní Koreji. Studentka a bojovnice za lidská práva se do světového povědomí dostala projevem na vrcholném setkání mladých lidí v Dublinu. Šíří povědomí o tom, jaká zvěrstva se děla a dějí v jedné z nejizolovanějších zemí světa. Kvůli možné pomstě severokorejského režimu, který Jonmi překřtil na „jedovatou houbu vyrostlou na hromadě odpadků," doprovází mladou dívku neustále policie nebo tělesný strážce.

Severokorejka Park Jonmi, která vydala knihu 'Abych přežila'|foto: Jiří Hošek

„Chci, aby tato kniha byla vzpomínkou na ty, kteří se svobody nedočkali, jako byl můj otec. Tolik životů vyhaslo v Severní Koreji. Ani nevíme, kolik lidí zahynulo v koncentračních táborech. Tyto oběti nemají jméno ani tvář. A spousta lidí v téhle realitě pořád žije. Doufám, že knížka bude vyjádřením úcty těmto duším."

Na život v Jižní Koreji si Jonmi musela dlouho zvykat. „První, co mě zaskočilo, bylo, jak je život na svobodě luxusní. Jak je všechno blyštivé a všeho je dostatek. Kolik je všude jídla a technických vymožeností. Svoboda pro mě nespočívala jen ve volnosti pohybu, ale v možnosti vést bohatší život. Někdo si na to stěžuje, ale pro mě je prosperita velkou součástí svobody," říká přemýšlivá dívka.