V české společnosti je nechuť chápat sexualizované násilí jako systémový problém, tvrdí socioložka
Proč je v české společnosti tak rozšířená snaha omlouvat sexuální násilí? Při posuzování sexualizovaného násilí se u nás prosazuje představa, že u tohoto typu násilí bývá nějaká spoluvina, vysvětluje ve Studiu Leonardo Blanka Nyklová ze Sociologického ústavu AV ČR.
„To přispívá k tzv. sekundární viktimizaci, tedy že je napadený člověk traumatizován znovu v momentě, kdy se setká s takovouto reakcí okolí. Zároveň to vede k tomu, že ono trauma, které člověka umlčuje samo o sobě, napadená osoba pak nenahlásí.“
Čtěte také
Předsudek a zlehčování, že si oběť za znásilnění může sama buď svým chováním, nebo oblékáním, souvisí s tím, komu se toto násilí primárně děje, tedy ženám. „To naznačuje souvislost s nerovnostmi, které v naší společnosti reálně existují.“
„Přestože před zákonem jsme si všichni rovni, tak to neznamená, že postavení muže a ženy reálně rovné je a že přístup k nějakým prostředkům nápravy je pro obě strany stejný,“ upozorňuje socioložka.
Také informovanost o možné pomoci obětem sexualizovaného násilí je malá. „To souvisí s tím, že systém je komplikovaný, chybí tu specializované služby pro oběti tohoto typu násilí.“
Hlásit by to nešli
Roli hraje i to, že oběti, které žádají o pomoc, často musí opakovaně svou zkušenost vyprávět zúčastněným stranám.
„Ptala jsem se právniček a právníků, kteří tyto lidi zastupují, a ti mi řekli, že kdyby se to stalo jim, tak to hlásit nebudou. Protože když vidí, čím člověk projde a jak dochází k další traumatizaci, tak chápou, proč to lidé nehlásí nebo svá oznámení stahují.“
Bylo by na místě, aby se sexuální výchova změnila a systematizovala.
A právě to, že oběť své obvinění stáhne, bývá v našem prostředí často dezinterpretováno jako důkaz toho, že šlo o falešné obvinění. „To je ale naprosto zkreslující pohled na věc. Velmi často zde právě hraje roli, že dochází v procesu šetření k další traumatizaci oběti.“
Čtěte také
„Bohužel tady platí i to, že je tu obecná nechuť vnímat tento typ násilí jako systémový a společenský problém, ale vše se individualizuje a psychologizuje.“
V české společnosti, zvláště u její mužské části, se také často setkávám s názorem, že například není možné znásilnit manželku, z povahy manželství samého. „O to spíš to ukazuje na nerovnost, která tu panuje v postojích a genderových vztazích, a dokládá to jen potřebu osvěty.“
„Je ale vidět velmi silně poptávka nejen ze strany mladší generace v oblasti sexuální výchovy. Opravdu by bylo na místě, aby se sexuální výchova změnila a systematizovala,“ navrhuje jednu z cest, jak předcházet sexualizovanému násilí Blanka Nyklová.
Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Moderuje Renata Kropáčková. (repríza)
Související
-
Když se řekne sexuální výchova, rodiče slyší hlavně slovo sex, říká lektorka Krišová
„Na našich workshopech málokdy někdo zmíní, že měl dobrou sexuální výchovu,“ říká spoluautorka knihy Děti to chtěj vědět taky Dagmar Krišová.
-
Sexuální orientace věřících je i po třiceti letech od revoluce velmi živé téma
Jak se změnilo postavení věřících gayů a leseb, je to ještě téma? Debatují sexuoložka Dagmar Křížková a bývalý katolický kněz žijící v registrovaném partnerství Jiří Pešek.
-
Nejedlová z Konsentu: Sexuální zneužívání souvisí s mocí. Církev se v tom neliší od jiného prostředí
Premonstrát Marek Drábek se věnuje problematice sexuálního násilí v prostředí katolické církve: „Zdá se mi, že k posunu dochází, ale chtěl bych, aby byl mnohem rychlejší.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.