V české společnosti je nechuť chápat sexualizované násilí jako systémový problém, tvrdí socioložka

„To přispívá k tzv. sekundární viktimizaci, tedy že je napadený člověk traumatizován znovu v momentě, kdy se setká s takovouto reakcí okolí. Zároveň to vede k tomu, že ono trauma, které člověka umlčuje samo o sobě, napadená osoba pak nenahlásí.“

Čtěte také

Kauza Dominika Feriho je přelomová. Jeho chování můžeme jako společnost odsoudit nehledě na soud, míní Nejedlová

Předsudek a zlehčování, že si oběť za znásilnění může sama buď svým chováním, nebo oblékáním, souvisí s tím, komu se toto násilí primárně děje, tedy ženám. „To naznačuje souvislost s nerovnostmi, které v naší společnosti reálně existují.“

„Přestože před zákonem jsme si všichni rovni, tak to neznamená, že postavení muže a ženy reálně rovné je a že přístup k nějakým prostředkům nápravy je pro obě strany stejný,“ upozorňuje socioložka.

Také informovanost o možné pomoci obětem sexualizovaného násilí je malá. „To souvisí s tím, že systém je komplikovaný, chybí tu specializované služby pro oběti tohoto typu násilí.“

Hlásit by to nešli

Roli hraje i to, že oběti, které žádají o pomoc, často musí opakovaně svou zkušenost vyprávět zúčastněným stranám.

„Ptala jsem se právniček a právníků, kteří tyto lidi zastupují, a ti mi řekli, že kdyby se to stalo jim, tak to hlásit nebudou. Protože když vidí, čím člověk projde a jak dochází k další traumatizaci, tak chápou, proč to lidé nehlásí nebo svá oznámení stahují.“

Bylo by na místě, aby se sexuální výchova změnila a systematizovala.

A právě to, že oběť své obvinění stáhne, bývá v našem prostředí často dezinterpretováno jako důkaz toho, že šlo o falešné obvinění. „To je ale naprosto zkreslující pohled na věc. Velmi často zde právě hraje roli, že dochází v procesu šetření k další traumatizaci oběti.“

Čtěte také

Většina těch, kteří páchají sexuální delikt na dětech, nejsou pedofilové. Stigmatizace parafilie je velký problém, říká psychosexuoložka Klapilová

„Bohužel tady platí i to, že je tu obecná nechuť vnímat tento typ násilí jako systémový a společenský problém, ale vše se individualizuje a psychologizuje.“

V české společnosti, zvláště u její mužské části, se také často setkávám s názorem, že například není možné znásilnit manželku, z povahy manželství samého. „O to spíš to ukazuje na nerovnost, která tu panuje v postojích a genderových vztazích, a dokládá to jen potřebu osvěty.“

„Je ale vidět velmi silně poptávka nejen ze strany mladší generace v oblasti sexuální výchovy. Opravdu by bylo na místě, aby se sexuální výchova změnila a systematizovala,“ navrhuje jednu z cest, jak předcházet sexualizovanému násilí Blanka Nyklová.

Poslechněte si celé Studio Leonardo v audiozáznamu. Moderuje Renata Kropáčková. (repríza)