Ústava ve hře o Lisabonskou smlouvu

Takovou novelou podmiňovali mnozí zákonodárci totiž svého času souhlas s Lisabonskou smlouvou obecně.

Skupině zarytých odpůrců smlouvy teď ale vadí, že zmíněná novela nebyla schválena ústavní většinou sto dvaceti hlasů. A také hodlají prý nechat přezkoumat, jestli to odpovídá ústavě, když podle zmíněné novely by parlament měl vyslovovat souhlas s každým dalším přenosem kompetencí jinou než ústavní většinou. Vůbec by se senátoři od Ústavního soudu nejraději dozvěděli, jak vypadá definice "minima pravomocí, jejichž zachování činí z ČR ještě svrchovaný stát". Konec citátu. A také by chtěli, aby měl Ústavní soud konečné slovo při výkladu evropských legislativních aktů, vyplývajících z Lisabonské smlouvy. Jinak řečeno, měl by se změnit i zákon o Ústavním soudu, a to tak, aby soudci mohli kontrolovat, zda je činnost orgánů EU v souladu s českou ústavou.

To je přímo smršť požadavků, kterou skupina senátorů hodlá na adresu Ústavního soudu vyslat. A to ještě ani nezformulovala samotnou žádost o opětný přezkum Lisabonské smlouvy, která má následovat. I když, jak si povzdechl senátor Oberpfalzer, ústavní soudci prý uvažují spíše "politicky než ústavněprávně", takže moc naděje na to, že by shledali smlouvu přece jen v rozporu s ústavou, zřejmě není.

Není ovšem vyloučeno, že to ústavní soudci nakonec vezmou ze zcela jiného konce. Podle místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové se budou muset nejspíš zabývat především lhůtou, ve které lze soudem už jednou projednávanou smlouvou znovu napadat. Tato lhůta sice není nikde definována, ale z povahy věci vyplývá, že má-li lhůta nějaký začátek, musí jednou i skončit.

Dodejme, že je zcela evidentní, že část české politické scény v čele s prezidentem hraje o čas. Václav Klaus smlouvu nepodepsal a je otázka, jestli opravdu čeká, jak se to traduje, jen na výsledek nového irského referenda. To se bude konat už na začátku října a tentokrát to vypadá, že bude mít kladný výsledek. Podle průzkumů upřednostňuje v Irsku nyní užší evropskou spolupráci víc než polovina obyvatel. Kromě toho EU Irsku některé body,v Lisabonské smlouvě ne zcela jasně definované, upřesnila, aby byly pro tamní voliče zcela jasné. Také německý ústavní soud dal Lisabonu zelenou za předpokladu, že budou posíleny pravomoci parlamentu v Berlíně, což se má stát v příštích měsících. A polský prezident zdůraznil už před časem, že ač zatím Lisabonskou smlouvu zatím nepodepsal, nehodlá ji sabotovat. Nic takového samozřejmě neřekl ani český prezident. Není ovšem vyloučeno, že se svým podpisem hodlá čekat ještě hodně, hodně dlouho. Až do příštího léta například, kdy se budou konat volby v Británii. Pokud by tam totiž vyhráli konservativci, slibují, že ke smlouvě, ač Londýnem už jednou ratifikované, přesto vyhlásí referendum. V ČR toto téma neuchopila zatím žádná z relevantních stran. Okrajová část politického spektra tedy přistoupila alespoň ke zdržovací taktice. Starost o ústavu jim přitom slouží jen jako zástěrka. Což je ovšem hra s ohněm.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .