Umění neumělců vychází z nejvnitřnějších existenciálních pocitů, říká sběratel

Spontánní tvorba je jako umělecký směr Art brut pojmenována přibližně od konce druhé světové války. V roce 1945 začal tento specifický druh tvorby pacientů psychiatrických léčeben ve Švýcarsku sbírat francouzský umělec a teoretik umění Jean Dubuffet.

Koneckonců právě ve Francii se tvůrčímu žánru Art brut dobře daří a právě ve Francii sídlí i jedna z největších světových sbírek syrového umění. Spravuje ji Sophie Bourbonnais v městečku Dicy asi 150 kilometrů jižně ode Paříže. Založil ji její otec, architekt a umělec, a má název La Fabuloserie.

Jsem úplně zaplavená nabídkami objektů, kdy si lidi vezmou sklenici, hrnec a konvici na kávu, slepí to dohromady, posypou peřím a myslí si, že dělají syrové umění. Ne, tohle art brut není. Sophie Bourbonnais

Na rozdíl od Dubuffeta, který se zaměřil ve své sbírce na umění ústavní i mediumní, otec Sophie Bourbonnais sbíral jen „tvorbu obyčejného člověka“. „Ti lidé žili a pro otce bylo zajímavé se s tvůrci osobně setkávat. Začali tvořit kvůli tomu, co se jim v životě přihodilo. Většinou šlo bohužel o neštěstí, právě to umí probudit potřebu umělecké tvorby, a tak začali tvořit, aby se vyjádřili,“ říká Sophie Bourbonnais.

Ve sbírce jsou shromážděna díla asi 150 tvůrců. „Nelze je ale označit za umělce. Umělec si je vědom toho, co dělá, a chce se uměním živit. Naproti tomu tito tvůrci tvoří sami pro sebe,“ vysvětluje Sophie Bourbonnais. „Ale nejde o kutilství. Kutil tvoří něco užitečného, třeba postaví skříňku nebo spraví rozviklaný stůl, to je něco jiného,“ dodává Bourbonnais.

Sklenice, hrnec a konvice

Sbírku svého otce dál rozšiřuje, i když se ceny za tento druh umění vyšplhaly poměrně vysoko. Část děl dostává do sbírky darem od lidí, kteří v ní chtějí být zastoupeni. Většinou jde o lidi starší, mladých tvůrců je ve sbírce ve městečku Dicy poměrně málo. „Řada tvůrců se projeví až v důchodu, kdy na to mají čas,“ vysvětluje sběratelka.

Často však přicházejí nabídky, které musí odmítat. Lidí, kteří jsou umělecky nepoučeni, nezasaženi uměním, a jejich práce je skutečně čistě spontánní, totiž ubývá. Podle Sophie Bourbonnais je to tím, že i v nejzapadlejší vísce lidé sledují televizi a přebírají informace z internetu, a tak se jí v mailu shromažďují bizarní dekorace, které nemají s art brut nic společného.

„Jsem úplně zaplavená nabídkami objektů, kdy si lidé vezmou sklenici, hrnec a konvici na kávu, slepí to dohromady, posypou peřím a myslí si, že dělají syrové umění. Ne, tohle art brut není, jsou to jen dekorace z recyklovaných materiálů. Jestli je to baví, ať to dělají, ale já to ve sbírce nechci,“ říká Bourbonnais.

Tvroba jako nutnost

Jednou z nejznámější českých autorek směru art brut je Anna Zemánková, která se svou tvorbou začala zhruba v padesátých letech. Ve druhé polovině svého života (zemřela 1986) začala pod vlivem ranního transu kreslit a malovat fantaskní květiny a plody, které jako by pocházely z jiných, krásnějších světů. Vystavovala prakticky po celém světě a od čtvrtka budou její díla k vidění v prestižní galerii Collection de l'art brut ve švýcarském Lausanne.

Tvůrce art brut vychází z jeho nejvnitřnějších existenciálních pocitů a tvorba je pro něj nutností. Pavel Konečný

„Je to prestižní záležitost, v Lausanne je v podstatě mekka tohoto umění. Sem daroval v roce 1971 Jean Dubuffet městu svou sbírku pěti tisíc děl. Ta se rozrostla už na šedesát tisíc děl, sedm set je ve stálé expozici,“ říká Pavel Konečný, sběratel a odborník na směr art brut.

I Pavel Konečný vysvětluje, že zaměňovat art brut s kutilstvím neboli domácím uměním. „Domácí umění naplňuje touhy a snahy tvůrců o dekorativnost a vybavení domácnosti. Tvůrce art brut vychází z jeho nejvnitřnějších existenciálních pocitů a tvorba je pro něj nutností,“ říká sběratel.