Umění neumělců vychází z nejvnitřnějších existenciálních pocitů, říká sběratel

6. červen 2017
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Umění neumělců vychází z nejvnitřnějších existenciálních pocitů, říká sběratel

Nejde v pravém slova smyslu o umění, protože jeho tvůrci o umění neusilují, nepromýšlejí ho, umění se jim pod rukama zkrátka „stane“. Směr zvaný art brut neboli spontánní či syrové umění zrcadlí pocity lidí v těžkých životních situacích, z nichž se právě pomocí tvůrčího vyjádření pokoušejí dostat. „Tvorba je pro ně nutností,” vysvětluje sběratel Pavel Konečný.

Spontánní tvorba je jako umělecký směr Art brut pojmenována přibližně od konce druhé světové války. V roce 1945 začal tento specifický druh tvorby pacientů psychiatrických léčeben ve Švýcarsku sbírat francouzský umělec a teoretik umění Jean Dubuffet.

Koneckonců právě ve Francii se tvůrčímu žánru Art brut dobře daří a právě ve Francii sídlí i jedna z největších světových sbírek syrového umění. Spravuje ji Sophie Bourbonnais v městečku Dicy asi 150 kilometrů jižně ode Paříže. Založil ji její otec, architekt a umělec, a má název La Fabuloserie.


Jsem úplně zaplavená nabídkami objektů, kdy si lidi vezmou sklenici, hrnec a konvici na kávu, slepí to dohromady, posypou peřím a myslí si, že dělají syrové umění. Ne, tohle art brut není. Sophie Bourbonnais

Na rozdíl od Dubuffeta, který se zaměřil ve své sbírce na umění ústavní i mediumní, otec Sophie Bourbonnais sbíral jen „tvorbu obyčejného člověka“. „Ti lidé žili a pro otce bylo zajímavé se s tvůrci osobně setkávat. Začali tvořit kvůli tomu, co se jim v životě přihodilo. Většinou šlo bohužel o neštěstí, právě to umí probudit potřebu umělecké tvorby, a tak začali tvořit, aby se vyjádřili,“ říká Sophie Bourbonnais.

Ve sbírce jsou shromážděna díla asi 150 tvůrců. „Nelze je ale označit za umělce. Umělec si je vědom toho, co dělá, a chce se uměním živit. Naproti tomu tito tvůrci tvoří sami pro sebe,“ vysvětluje Sophie Bourbonnais. „Ale nejde o kutilství. Kutil tvoří něco užitečného, třeba postaví skříňku nebo spraví rozviklaný stůl, to je něco jiného,“ dodává Bourbonnais.

Sklenice, hrnec a konvice

Sbírku svého otce dál rozšiřuje, i když se ceny za tento druh umění vyšplhaly poměrně vysoko. Část děl dostává do sbírky darem od lidí, kteří v ní chtějí být zastoupeni. Většinou jde o lidi starší, mladých tvůrců je ve sbírce ve městečku Dicy poměrně málo. „Řada tvůrců se projeví až v důchodu, kdy na to mají čas,“ vysvětluje sběratelka.

Často však přicházejí nabídky, které musí odmítat. Lidí, kteří jsou umělecky nepoučeni, nezasaženi uměním, a jejich práce je skutečně čistě spontánní, totiž ubývá. Podle Sophie Bourbonnais je to tím, že i v nejzapadlejší vísce lidé sledují televizi a přebírají informace z internetu, a tak se jí v mailu shromažďují bizarní dekorace, které nemají s art brut nic společného.

„Jsem úplně zaplavená nabídkami objektů, kdy si lidé vezmou sklenici, hrnec a konvici na kávu, slepí to dohromady, posypou peřím a myslí si, že dělají syrové umění. Ne, tohle art brut není, jsou to jen dekorace z recyklovaných materiálů. Jestli je to baví, ať to dělají, ale já to ve sbírce nechci,“ říká Bourbonnais.

Tvroba jako nutnost

Jednou z nejznámější českých autorek směru art brut je Anna Zemánková, která se svou tvorbou začala zhruba v padesátých letech. Ve druhé polovině svého života (zemřela 1986) začala pod vlivem ranního transu kreslit a malovat fantaskní květiny a plody, které jako by pocházely z jiných, krásnějších světů. Vystavovala prakticky po celém světě a od čtvrtka budou její díla k vidění v prestižní galerii Collection de l'art brut ve švýcarském Lausanne.


Tvůrce art brut vychází z jeho nejvnitřnějších existenciálních pocitů a tvorba je pro něj nutností. Pavel Konečný

„Je to prestižní záležitost, v Lausanne je v podstatě mekka tohoto umění. Sem daroval v roce 1971 Jean Dubuffet městu svou sbírku pěti tisíc děl. Ta se rozrostla už na šedesát tisíc děl, sedm set je ve stálé expozici,“ říká Pavel Konečný, sběratel a odborník na směr art brut.

I Pavel Konečný vysvětluje, že zaměňovat art brut s kutilstvím neboli domácím uměním. „Domácí umění naplňuje touhy a snahy tvůrců o dekorativnost a vybavení domácnosti. Tvůrce art brut vychází z jeho nejvnitřnějších existenciálních pocitů a tvorba je pro něj nutností,“ říká sběratel.

autoři: Magdaléna Trusinová , vis
Spustit audio