Učitelé stárnou a blížíme se ke zdi. Dobrou školu lze vybudovat navzdory systému, říká Slejška z Eduzměny

„Pro rodiče ve velkých aglomeracích je typická únava. Už mě opravdu nebaví hledat nejdříve mateřskou školku, pak dostat dítě na nějakou základku. Ale tu únavu vystřídal vztek. Bojím se, že nejstarší dítě bude i přes všechny změny, které se ministerstvo školství snaží hodinu po dvanácté dělat, jezdit daleko za Středočeský kraj, aby vůbec mělo středoškolské vzdělání,“ říká komentátor a otec tří školou povinných dětí David Klimeš.

Poukazuje přitom na to, že stát už 15 let ví, že se vzdělávacím systémem přelévá velká populační vlna. Jak ale upozorňuje pedagog a zakladatel nadačního fondu Eduzměna Zdeněk Slejška, pro politiky to vždy bývalo za horizontem jejich volebního období.

„V roce 2009 si nechalo ministerstvo školství udělat průzkum spokojenosti veřejnosti se vzdělávacím systémem a 74 procent obyvatel bylo spokojených. Dnes je to číslo nižší, ale stále je to zhruba 50:50, a tím pádem jsou aktuálnější věci, které politici řeší,“ konstatuje.

Čtěte také

Nerovnosti mezi školami nevyřešíte dobrovolně, volá po systémovém řešení pro základní školství Hřebecký z EDUin

A Klimeš k tomu dodává, že podle řady politiků lze problém vyřešit jen tehdy, když premiér a ministr školství budou mít malé děti:

„Protože bez nich nemají tu zkušenost, a jakmile odrostou, tak strašně rychle zapomenete. Mně se to asi stane taky, překlopí se to do módu: ‚Když jsme to nějak přežili my, tak to přežijí i ostatní. A na gympl přece patří jen ti nejlepší, tak co vlastně chtějí.‘ Dnes tu zkušenost nemají a vidíme, jak to téma upadá.“

Propastné rozdíly

Apolena Rychlíková přidává i genderový a regionální rozměr problému. O děti totiž v Česku z velké většiny primárně pečují ženy, kterých je ovšem v politice málo. Politici také často pocházejí z větších měst, kde ovšem mají děti větší šanci se dostat na kvalitní školu než na periferii. Právě regionální nerovnosti patří podle výzkumu PAQ Research k velkým problémům českého školství, upozorňuje Rychlíková.

Čtěte také

České školství je mišmaš. Nikdo neví, kdo má školy reálně řídit, kritizuje podnikatel v oboru

„Regionální rozdíly jsou neuvěřitelně propastné. Když z Prahy odjedete na Ústecko, tak se u stejných ročníků vzdělanostně propadnete o rok. To je nepřijatelné a nechápu, že se krajští politici nepostarali o své voliče,“ přitakává Klimeš, zároveň prý ale existují i světlé výjimky.

Slejška doplňuje, že české školství v krátké době přešlo z centrálního řízení do výrazné decentralizace, kdy je autonomie škol jedna z největších po Nizozemsku. Tím zároveň na ředitele škol padla obrovská zátěž, vedle pedagogické práce musí řešit i administrativu a účetnictví.

V rámci projektu Eduzměna se na Kutnohorsku snaží zdola tlačit na to, aby zřizovatelé a ředitelé škol spolupracovali. „Jde především o pochopení, že potřebujeme udělat proměnu řízení a vůbec vzdělávání. Problém je, že i rodiče jsou v podstatě spokojení, jak to ve škole vypadá. Přežil jsem to já, přežije to i moje dítě. My musíme základní školu proměnit, aby pro to dítě byla rozvíjející, k tomu ale musíme projít myšlenkovým posunem. Jinak můžeme dělat změny, ale ty budou jen formální, pokud je lidé nepřijmou a nepochopí.“

Kvalita navzdory systému

Rychlíková ani Klimeš nevěří, že se vládě podaří splnit slib, se kterým přišla už ta minulá, a to dostat platy učitelů na 130 procent průměrné mzdy. Znamenalo by to do rozpočtu školství nalít dalších 27 miliard, přitom v příštím roce se má naopak ve školství škrtat.

Čtěte také

Moderní škola, to není učitel s rákoskou, ale průvodce na společné cestě, míní učitel Pražák

„Já to bez nadsázky považuji za útok na veřejné školství ze strany Zbyňka Stanjury. Nevím, jestli je plán na 130 procent správný. Ale vzdělání je investice do naší budoucnosti a tady vidíme masivní snahu tu budoucnost nějakým způsobem škrtnout. A ta budoucnost se škrtnout prostě nedá,“ dodává Rychlíková.

Podle Slejšky navíc není vůbec jisté, že i přes nižší platy učitelů bude mít žáky a studenty stále kdo učit. Už dnes je také problém s obory jako matematika, fyzika nebo informatika: „Pozor, rychlým tempem se blížíme ke zdi. Pedagogická populace stárne, učitelů nad 50 let je strašně moc a mladá generace nepřichází. Už dnes je v některých oblastech pětina nekvalifikovaných pedagogů.“

„I za současných podmínek lze vybudovat dobrou a kvalitní školu, odpovídající současnému světu. Ale je to navzdory systému a na základě nemalého úsilí konkrétních lidí,“ uzavírá Slejška s tím, že kvalitních škol je mezi deseti a 20 procenty a zbytek je průměr až podprůměr.

Politický podcast Chyba systému najdete na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v neděli 10. září po 18. hodině.