Nerovnosti mezi školami nevyřešíte dobrovolně, volá po systémovém řešení pro základní školství Hřebecký z EDUin

„U školství je to zkrátka o tom, že máme rozdrobené samosprávy, strašně moc malinkých obcí, většina z nich si zřizuje jednu svou školu, a tak nemají tu profesionalitu kde brát,“ dodává Hřebecký

Čtěte také

Bek: Na vzdělávací systém musíme pohlížet komplexně a debatu o jednotlivých článcích vést vcelku

Podle Vávry jsou k dispozice nástroje, jak dosáhnout vyšší erudice a podpory škol ze strany zřizovatelů. „Jsem příznivcem měkčích opatření, než abychom scelovali a rušili školy. Navíc aktérů je ve vzdělávání několik a každý z nich může udělat něco: školy, zřizovatelé, rodiče, žáci, učitelé i ředitelé.“

Tato měkká opatření prý značná část zřizovatelů už dnes dělá. „Například kompletně realizují veškeré stavební obnovy a investiční záměry. Také sem patří motivace formou odměňování, diskuse s řediteli a podobně. Obce v našem sdružení většinou tuto dobrou praxi aplikují,“ tvrdí Vávra.

„A právě proto se diametrálně liší kvalitou školy, které jsou od sebe vzdálené dva kilometry. Pokud nebudeme vyrovnávat kvalitu nějakými systémovými nástroji, jako profesionalizace správy, tak bude každá škola rukojmím svého ředitele a svého starosty, jak moc spolu dokážou komunikovat,“ varuje Hřebecký.

Regionální původ nerovností

Nerovnosti ve školství mají také často regionální původ, vysvětluje ředitel. „Školy třeba v rámci jednoho regionu soustředí do jedné jeden druh žáků. A to nerozstřelíte na úrovni školy, ale regionu. Proto je pro mě přijatelnější myšlenka, že by to zřizovaly a řešily obce s rozšířenou působností.“

Čtěte také

Petr Hartman: Za třicet let už dvaadvacet ministrů, to názorně vypovídá o tuzemském školství

„My se s kolegou Hřebeckým shodujeme, jen ne na tom, jaká síla těch systémových nástrojů má být a jaké změny je mají doprovázet. Já jen říkám, že je třeba evolučních změn, ne zásadně revolučních. Škola ani jeden konkrétní zřizovatel nevyřeší problémy dané regionálním zázemím, socioekonomickou strukturou a podobně,“ věří Vávra.

Ten věří, že by mohl pomoci projekt tzv. středního článku podpory, který ministerstvo školství připravuje. „Mohl by být podporou a partnerem ředitele, aby mu pomohl požádat o pomoc jiné aktéry v sociální oblasti, neziskovém sektoru a jinde. Nečekal bych proto na změnu systému, ale v rámci možností bych změnu posouval,“ navrhuje Oldřich Vávra.

Střední článek, tedy úředník, který pomáhá škole s nepedagogickými úkoly, může pomoci, souhlasí ředitel. „Otázka je, jak moc a jestli všem. Některé školy zájem o podporu nemají, a pokud to bude dobrovolné, tak se zase budou vzdalovat od sebe kvalitou. Nerovnosti prostě nevyřešíte dobrovolně,“ volá po systémových řešeních problémů základního školství Miroslav Hřebecký.

Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Karolína Koubová.