České školství je mišmaš. Nikdo neví, kdo má školy reálně řídit, kritizuje podnikatel v oboru

„Důležitá je manažerská struktura, kdy máte člověka nebo tým lidí, který nese přímou odpovědnost za školy v daném regionu ve všech možných ohledech. U nás je to absolutní mišmaš. Vesnice, města a kraje jsou zřizovateli škol a ministerstvo je jakýmsi regulátorem. Nikdo vlastně neví, kdo má ty školy reálně řídit,“ kritizuje.

Čtěte také

Moderní škola, to není učitel s rákoskou, ale průvodce na společné cestě, míní učitel Pražák

S ničím podobným se nesetkal ani v zahraničí, mimo jiné v Chorvatsku nebo ve Španělsku, kde také provozuje školy. Českým specifikem jsou prý velmi přísné požadavky na parametry školních prostor, například pokud jde o denní světlo.

„V posledních letech jsme vypracovali x projektů v například kancelářských budovách, investovali jsme do toho velké množství peněz, žádný z nich ale nebylo možné rekolaudovat. V Londýně se teď ucházíme o jednu školu, kterou bychom chtěli převzít, a ta škola je v kostele. To by u nás v životě neprošlo,“ podotýká.

Kania rovněž kritizuje fakt, že Česko má vysoký podíl odborných škol, přestože trendem ve světě je všeobecné vzdělání, čemuž odpovídají i vzdělávací systémy a osnovy. „Někteří politici ještě v roce 2023 vykládají, kolik musíme vyprodukovat lakýrníků, svářečů a pracovníků pro CNC stroje. To je neuvěřitelné a nikde jinde jsem to neslyšel. Je to úplný nesmysl,“ zdůrazňuje.

Nelze očekávat, že škola s učiteli, kteří nikdy nebyli v praxi, maturanta připraví na to, že skočí do nějaké firmy a bude účetní.

„Jako zaměstnavatel chcete, aby k vám přišel člověk, který má základní kompetence, je schopen se ty věci naučit, vnímá, je strukturovaný, je organizovaný. A přece nelze očekávat, že škola s učiteli, kteří nikdy nebyli v praxi, maturanta připraví na to, že skočí do nějaké firmy a bude účetní,“ dodává.

Příležitost pro děti

Překážkou pro navýšení kapacity škol podle něj není počet kvalifikovaných učitelů. „Napříč našimi školami v příštím školním roce překročíme hranici tisíce studentů, což už znamená pár stovek učitelů a problém to není,“ popisuje s tím, že nabízí podobné platy, jako jsou na státních školách.

Je obrovské množství dětí s velkým potenciálem, ale bohužel tu příležitost nedostanou.

Kania připouští, že jiné podmínky můžou být v regionech a v sociálně znevýhodněných oblastech: „Učitelé tam nechtějí učit, protože školy a studenti podle nich nemají dostatečnou kvalitu, což souvisí s jejich rodinným prostředím. To je o tom, co bylo dříve, jestli slepice, nebo vejce.“ Oceňuje přitom, že na problém upozorňuje nově zvolený prezident Petr Pavel, protože žádný z politiků to v minulých letech neřešil.

Čtěte také

Problém nejsou víceletá gymnázia, ale že si nevážíme normální práce, hájí víceletá gymnázia expert na školství Dytrt

„Projel jsem přes 100 škol po celém světě, primárně v Americe, mnohé například v Pittsburghu nebo Detroitu, což jsou města, která velmi utrpěla deindustrializací a deglobalizací. A je mnoho příkladů, kdy přišla politická reprezentace s vizí a během jednoho dvou volebních období to místo dokázala transformovat,“ uvádí.

Vyzdvihuje i to, že ve Spojených státech do jedné školy chodí studenti s nejvyššími i nejnižšími studijními předpoklady, a diferenciace mezi nimi tak probíhá v rámci jedné školy, zatímco u nás se dělí mezi základní školy a víceletá gymnázia nebo odcházejí na odborné školy. „Je obrovské množství dětí s velkým potenciálem, ale bohužel tu příležitost nedostanou,“ poznamenává.

„Jsem z rodiny, kde jediný člověk s maturitou je můj strýc, který si ji dodělal až jako automechanik večerně. Setkal jsem se s tím už v dětství, že jsem byl predestinovaný k tomu, že půjdu buď na kuchaře, nebo na automechanika. Myslím, že primární roli hrála náhoda a štěstí,“ uzavírá Kania.

Mají smysl jednotné přijímací zkoušky? Poslechněte si celý rozhovor v Interview Plus.