Turecku hrozí, že na dlouhá léta uvízne v syrské pasti

Zcela jinou otázkou ale je, jakou část ze svých hrozeb splní. Cokoli, co přesáhne rozměry symbolické operace, totiž ponese pro turecké jednotky i Erdoganovu reputaci vysokou míru rizika.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Členové NATO nesmí zapomenout, že Turecko zaútočilo první

Prvním terčem útoku se stala převážně arabská pohraniční města Rás al-Ajn a Tall Abjad. Ta leží mimo hlavní mocenské báze Kurdů, kteří drží především severovýchodní Sýrii.

Právě z těchto dvou měst nyní odešly americké jednotky poté, co jejich stažení zcela nečekaně oznámil v neděli americký prezident Donald Trump.

Celý pohraniční pás ale zatím americká armáda neopouští. Je možné, že se už nyní rýsují hranice, za kterou turecká invaze alespoň v úvodní fázi nepůjde, upozorňují Timesy.

Jenomže americká armáda tureckou politiku neovlivňuje, a dokonce se zdá, že nemůže působit ani na postoje prezidenta Trumpa. Ten v neděli fakticky Erdoganovi řekl: „Dělejte si, co chcete. Nezastavíme vás, ale ani vám nepomůžeme.“ Na názor amerických velitelů a stratégů v regionu se Bílý dům neptal.

Stěhování národů

Turecký prezident tvrdí, že jeho strategickým cílem je vytvoření nárazníkového pásma o hloubce zhruba 32 kilometrů a délce téměř pěti set kilometrů. Ty momentálně okupují kurdské síly, které nechovají k Turecku sebemenší loajalitu. Prezident sem chce přesídlit dva miliony syrských uprchlíků, převážně sunnitských Arabů, a vytvořit si tak novou zónu mezi vlastním tureckým územím a kurdskou enklávou.

Čtěte také

Gita Zbavitelová: Možné následky Trumpova rozhodnutí umožnit tureckou operaci proti syrským Kurdům

Čtěte také

Turecká ofenziva v Sýrii může vyvolat novou uprchlickou vlnu i nárůst terorismu, varuje Šedivý

To je podle Timesů velmi ambiciózní cíl, kolem něhož zůstává mnoho nezodpovězených otázek. Zaprvé, americké jednotky by se musely stahovat na jih, a společně s Kurdy rozhodovat, zda s sebou vezmou zajatce z takzvaného Islámského státu. Ti jsou dnes drženi v sedmi improvizovaných zajateckých táborech v pohraničním pásmu. Alternativa je jediná: přenechat radikály Turkům.

Turecké nálety přitom už zasáhly některé věznice, a tak hrozí útěk členů samozvaného chalífátu. Islámský stát by se v nynějších zmatcích mohl přeskupit a vrátit se k bojovým operacím, varuje deník.

Ve sporné oblasti se navíc nachází enkláva syrského režimu, která se podporuje s kurdskou zónou. O jejím osudu bude nyní rozhodovat horečná diplomatická aktivita Ruska. To je v pohledu londýnského listu skutečným spojencem Sýrie, zatímco spojenectví s Erdoganem jenom předstírá.

Ještě důležitější je fakt, že turecké síly mají sice obrovskou převahu v těžké výzbroji, ale Kurdové skvěle ovládají taktiku partyzánského boje a dokonale znají terén. Turecko by se tudíž mohlo nechat vtáhnout do pasti, v níž bude dlouhá léta čelit opakovaným a záludným útokům Kurdů.

Totální invaze?

S tím souvisí otázka, kde turečtí vojáci skutečně zastaví svůj postup. Trump naznačil, že pokud by šlo o frontální invazi, umyl by si ruce nad celou východní Sýrií a přenechal ji turecké armádě. Turci by pak mohli zkusit dobýt Rakku či Dajr az-Zaur a dojít až k irácké hranici.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Turecká invaze v Sýrii destabilizuje region a zvýší migrační tlak na Evropu

Šéf komunikace tureckého prezidenta Fahrettin Altun nedávno v článku pro deník Washington Post napsal, že přesně o tom se v Ankaře uvažuje. Prý by mohlo jít o definitivní vyřešení problému s uprchlíky. „Přesunuli bychom na dobytá území možná až tři miliony syrských běženců, včetně těch, kteří jsou dnes v Evropě,“ tvrdil v článku.

Turecko by tím ovšem převzalo také zodpovědnost za vězně z takzvaného Islámského státu. Jsou jich desetitisíce, plus 70 tisíc žen a dětí z uprchlických táborů. Turecká armáda by se navíc dostala do přímého kontaktu s posledními jednotkami Islámského státu, které dosud operují v Sýrii.

Taková mise by ovšem byla nejriskantnějším vojenským podnikem Turecka od invaze na severní Kypr v roce 1974. Tento krok vytvořil na dlouhé dekády patovou situaci a dodnes komplikuje vztahy Turecka s mezinárodním společenstvím.

Plnohodnotná vojenská akce ve východní Sýrii by s největší pravděpodobností narazila na podobný odpor a protáhla by se na dekády. Narozdíl od Kypru by ale chyběla stabilita pevné hranice, která rozděluje ostrov.

V zákulisí nepochybně probíhají horečné diskuze a Američané přesvědčují Erdogana, aby omezil své akce na zmíněná dvě města. Leccos naznačuje fakt, že se turecký prezident usilovně snaží sjednat si na listopad setkání s šéfem Bílého domu, píší závěrem londýnské Timesy.