Thomas Kulidakis: Členové NATO nesmí zapomenout, že Turecko zaútočilo první
Severní Sýrie pod kontrolou Kurdů byla prozatím jedna z mála opravdu stabilních oblastí ve válkou zmítané zemi.
Prezident Trump umožnil Turecku podniknout válečnou operaci proti dosavadnímu spojenci Spojených států v boji proti takzvanému Islámskému státu. Je to zrada, která si zaslouží odsouzení. Turecko si naopak nezaslouží žádnou podporu ostatních členských zemí Severoatlantické aliance.
Čtěte také
Kurdské síly se snaží vzdorovat silnějšímu soupeři a hlásí první oběti. Nelze očekávat, že by se jejich vojáci vzdali bez boje. Znají své území, zocelili se ve válčení proti samozvanému Islámskému státu. Prvnímu náporu se jim daří vzdorovat. Pokud se jim podaří vzdorovat déle a pomůže jim případně oficiální syrská vláda, Turecko bude v plném ohni válečného konfliktu, který samo vyvolalo.
V takovém případě by prezidenta Erdogana mohlo třeba napadnout obrátit se s žádostí o pomoc na spojence v NATO. Pakt založený na kolektivní obraně by ale v žádném případě neměl podporovat nezákonnou agresi.
Probíhá útok na ty, kteří za nás bojovali proti islamistickým radikálům. Narušuje se územní celistvost Sýrie, v níž se situace začínala pomalu stabilizovat. V případě Kurdů je zřejmé, že se jedná o slabšího protivníka, který může využít všech metod partyzánského boje.
Pramen míru
Čtěte také
Na území samotného Turecka se dokonce samotní Kurdové nebo jejich sympatizanti mohou uchýlit k bombovým nebo jiným útokům na armádu, policii, státní úřady, případně i civilisty. Turecko by se pak snadno mohlo pokusit předvést obrácenou logiku.
Argumentovat, že bylo napadené a tak by mu měli spojenci podle článku 5 Washingtonské smlouvy o NATO pomoci. Vojensky, zpravodajsky, logisticky nebo podporou v mezinárodních organizacích typu OSN.
Ostatní spojenci ale nesmí zapomenout, že agresi vyvolala Ankara a nikdo jiný. Stejně tak se Turkové mohou pokusit získat podporu, pokud na jejich vojenskou kampaň odpoví Damašek nebo Teherán.
Čtěte také
Každý ústupek vůči momentálním činům prezidenta Erdogana znamená tiché schvalování do nebe volající nespravedlnosti útoku na Kurdy. Agrese je o to horší, že je maskovaná snahou vytvořit bezpečnostní zónu pro syrské uprchlíky v Turecku a dostala název Fontána, případně Pramen míru. Anglický název Peace Spring nechť si každý přeloží, jak mu libo. Faktem zůstává, že k utopení v řece krve se blíží národ, který má miliony příslušníků, ale nemá samostatný státní útvar.
Evropská unie se ukázala bezzubá jako vždy. Invazi odsoudila rezolutním prohlášením, které je každému jedno. Stejně tak může být Turecku jedno, že unie údajně nehodlá platit následnou obnovu infrastruktury.
Jde o moc a zkoušku, co ještě Ankaře projde. V tomto ohledu vyslal pro Turecko pozitivní signál generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který podle svých slov chápe bezpečnostní obavy Turecka a doufá, že jeho armáda nezajde příliš daleko.
Pokrytectví bývalých západních spojenců Kurdů dokresluje prezident Trump, který vyklizení pole pro tureckou invazi vysvětluje s vervou komika. Mezi nejlepší kousky patří poukaz na fakt, že Kurdové nepomáhali při invazi v Normandii před skoro osmi desetiletími. Ještě pár takových invazí doprovázených přimhouřením obou očí a děti našich dětí se nad stránkami učebnic dějepisu mohou zabývat nesmírným studem nad činy svých předků.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
