Turci demonstrují za sekulární stát

14. květen 2007

Milionová demonstrace, to se hned tak nevidí, a když už se koná, dostane se obvykle do učebnic a vůbec se stane součástí národních dějin. Může to být i případ nedělního shromáždění, které se konalo v Izmiru. Toto město, známé také pod řeckým jménem Smyrna, je se svými více než třemi miliony obyvatel, třetí největší v Turecku.

Je to důležité obchodní centrum na samotném západě země na pobřeží Egejského moře. Je tedy ideálním kandidátem pro prozápadní demonstrace, jako byla ta nedělní.

Bylo to vlastně už čtvrté shromáždění motivované odporem vůči současné turecké vládě. Není to ovšem pokus vládu svrhnout, nýbrž spíše ukázat odhodlání bránit vlastní představy o Turecku zítřka. Jde tedy o vzkaz vládní Straně spravedlnosti a rozvoje AKP, kterou část společnosti podezřívá z pokusu o posílení role náboženství ve veřejném životě. Kamenem úrazu současného Turecka totiž je v první řadě poměrně hluboké rozpolcení společnosti na dva tábory, prozápadně orientované zastánce světského státu na jedné straně, a příznivce islámského řešení na straně druhé.

Věc ovšem není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Podívejme se na vývoj na turecké vnitropolitické scéně v posledních několika týdnech. Hlavním předmětem sporu byla volba nového prezidenta, protože dosavadní hlavě státu, prezidentu Sezerovi brzy končí funkční období. Vládnoucí strana AKP, která měla dříve velmi blízko k politickému islámu, nebo chcete-li islamismu, navrhla kandidáta, který byl pro sekulárně orientované opoziční strany nepřijatelný. Byl jím dosavadní ministr zahraničí za stranu AKP Abdullah Gül. Jeho žena, jak s oblibou novináři připomínají, nosí islámský šátek, a tedy by kupříkladu nemohla vstoupit do mnoha tureckých úředních budov, kde je jakýkoli náboženský symbol zakázaný. Přitom strana AKP měla zřejmě pocit, že udělala vstřícný krok, protože nenominovala premiéra Recepa Erdogana, který je mnohem kontroverznější postavou, ale méně profilovaného Güla. Sekularisté však hovořili o provokaci a pokusu uzurpovat nejvyšší státní funkci, protože AKP mohla navrhnout zcela neutrální osobnost, a nikoli někoho ze svých řad. Celý spor vyústil do politické krize, protože opozice svou nepřítomností v sále znemožnila prezidentskou volbu. Nakonec Gül od pokusu nechat se zvolit prezidentem odstoupil a AKP přišla s novým řešením. Místo prezidenta voleného parlamentem na 7 let by podle nového návrhu měla být příští hlava státu volena ve dvou kolech přímo obyvateli. Prezident by byl volen na pět let a mohl by tento úřad vykonávat jen jednou. Tento návrh byl koncem minulého týdne parlamentem, který AKP ovládá, bezpečně schválen. Straně AKP se tím možná podařilo odblokovat situaci, ale zároveň si tím otevřela možnost zvolit jakéhokoli prezidenta, kterého svým početným voličům navrhla, a to včetně kontroverzního Erdogana. Tím by napětí v Turecku dále zvýšila. Je důležité si uvědomit, že funkce prezidenta není zdaleka tak ceremoniální, jako ve většině evropských systémů. Turecký prezident je velitelem velmi vlivné armády, která je navíc velmi ostře protinábožensky orientovaná - důstojníci, kteří chodí do mešity nemohou počítat s dlouhou vojenskou kariérou.

Kromě návrhu na ústavní změnu týkající se volby prezidenta ale současná krize přinesla ještě jedno aktuálnější skutečnost. A tou je, že se už za několik týdnů budou konat předčasné parlamentní volby. 22. července se tedy rozhodne, kdo bude mít v parlamentu navrch. Už teď je jasné, že AKP bude opět nejúspěšnější stranou, a své pozice možná ještě posílí. Naznačuje to průzkum veřejného mínění, který dnes zveřejnil turecký deník Hürriyet, podle kterého by získala přes 40 procent hlasů. To by podle tureckého přepočítacího systému znamenalo, že by mohla opět být schopna vytvořit sama vládu. Cílem opozice v současné době nemůže být AKP porazit, ale alespoň ji dotlačit do situace, kdy bude muset vládnout v koalici, a tedy omezit své cíle. AKP se zatím chovala velmi umírněně, prováděla modernizační reformy a i když je u moci už pátý rok, neomezila ani vysloveně restriktivní zákony, jako je třeba už zmíněné nošení šátků v budovách státních úřadů. Sekulární Turci se ovšem bojí, že jednoho dne by se mohla začít vracet ke svým islamistickým kořenům. Nedělní demonstraci je tedy třeba chápat v tomto světle. Byla to čtvrtá demonstrace proti průniku politického islámu do státních struktur, a tentokrát mnohem větší než první ani ne čtyřsettisícová demonstrace v Istanbulu. Zastáncům sekulárního státu jde o hodně, bojí se, že pokud AKP bude své pozice posilovat, nakonec začne plnit přání prostých venkovských voličů a začne islám zavádět jako oficiální náboženství. Proto se tak často v rukou demonstrantů objevovaly portréty zakladatele státu Mustafy Kemala Atatürka, zastánce pozápadní a drastické sekularizace turecké společnosti. Jak vidno, jeho projekt se podařil jen zčásti. Lidé, kteří se na demonstracích scházejí, dobře vědí, že v osmdesáti-milionovém státě ani milionová demonstrace neznamená dostatečné vyjádření síly a vůle. Přesto, a nebo spíše právě proto můžeme čekat další milionové demonstrace. O tom, kterým směrem se Turecko vydá, budeme ovšem více vědět až po 24. červnu, kdy se uskuteční předčasné volby.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.